(1) Do doby praxe rozhodné pro zařazení do příslušného platového stupně (započitatelná praxe) se započítává:

(2) Doba, po kterou soudce nemohl vykonávat tuto funkci z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně,¹) se posuzuje jako doba právní praxe podle odstavce 1 písm. b).

a) doba přípravné služby čekatele,

b) doba výkonu funkce soudce a státního notáře,

c) soudcem prokázaná doba jiné právní praxe po získání úplného vysokoškolského právnického vzdělání.

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může ministr spravedlnosti České republiky započíst jiné doby do doby započitatelné praxe.

(4) Do doby započitatelné praxe podle odstavce 1 se započítávají také

a) doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby v rozsahu zvláštním zákonem stanovené doby a doba výkonu civilní služby v rozsahu nejvýše 18 měsíců, jakož i doba mateřské a další mateřské dovolené, nejvýše však v celkovém rozsahu šesti let,

b) doba jiné omluvené nepřítomnosti v práci nepřesahující tři měsíce v kalendářním roce.

(5) Soudce může postoupit do třetího platového stupně, jen vykonával-li skutečně funkci podle odstavce 1 písm. b) nejméně po dobu tří let, do níž se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 4.