OBECNÁ USTANOVENÍ

(1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a dále ti, o nichž to stanoví tento zákon.

(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci, jednají však pouze sami za sebe.

(3) Státní orgány jako účastníky nebo vedlejší účastníky řízení při ústním jednání zastupuje jimi stanovený zástupce; nejde-li o zástupce zákonodárného orgánu, musí mít vysokoškolské právnické vzdělání.

(4) Je-li účastníkem řízení soud, který podal návrh v souvislosti se svou rozhodovací činností [čl. 8 odst. 1 písm. h) ústavního zákona], zastupuje senát (§ 17) jeho předseda.

(1) Návrh je nepřípustný, týká-li se věci, o níž Ústavní soud již nálezem rozhodl.

(2) Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.

(1) Ústavní soud každý návrh předběžně projedná v neveřejném jednáni bez přítomnosti navrhovatele.

(2) Návrhy ve věcech, k jejichž projednání není Ústavní soud kompetentní, návrhy, které nemají zákonem předepsané náležitosti, návrhy nepřípustné anebo návrhy podané někým zjevně neoprávněným mohou být v předběžném projednání usnesením Ústavního soudu bez ústního jednání odmítnuty. Takové usnesení nemusí být odůvodněno, jestliže byl navrhovatel Ústavním soudem na takovéto vady návrhu upozorněn.

(3) Nebyl-li návrh odmítnut, je přijat k dalšímu řízení.

a) je na věci zúčastněn;

b) je nebo byl manželem účastníka nebo vedlejšího účastníka řízení anebo jejich zástupce, je jeho příbuzným v řadě přímé nebo příbuzným v řadě pobočné až do třetího stupně anebo soudcův manžel je jeho příbuzným v řadě přímé nebo jeho sourozencem. To však neplatí, je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem osoba, která vykonává funkci nebo je členem orgánu uvedeného v čl. 8 odst. 1 a 2 ústavního zákona;

c) byl již činný v téže věci při výkonu jiné funkce nebo povolání než je funkce soudce Ústavního soudu.

(1) Soudce je vyloučen z výkonu své soudcovské funkce v řízení ve věci, jestliže

(2) Zúčastněn na věci ve smyslu ustanovení odstavce 1 písm. a) není, kdo má k věci vztah vzhledem ke svému rodinnému stavu, svému povolání, původu, své příslušnosti k politické straně nebo politickému hnutí anebo z jiného podobného všeobecného důvodu.

(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 1 písm. c) se nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.

(4) Důvody vyloučení podle odstavce 1 oznámí soudce neprodleně předsedovi Ústavního soudu.

(1) Účastník řízení může nejpozději na začátku ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá pro obavu z jeho podjatosti. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítnutý soudce je povinen se k odůvodnění vyjádřit.

(2) Jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, rozhodne o vyloučení soudce pro podjatost plénum Ústavního soudu; odmítnutý soudce nehlasuje. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Jde-li o rozhodování v senátu Ústavního soudu, rozhodne o vyloučení soudce pro podjatost senát; odmítnutý člen senátu nehlasuje.

(3) Prohlásí-li soudce, který nebyl odmítnut, sám svou podjatost ve věci a uvede důvody, postupuje se podle odstavce 2.

(1) Návrh, který došel Ústavnímu soudu (čl. 8 ústavního zákona), přidělí předseda Ústavního soudu některému ze soudců jako zpravodaji (dále jen „soudce zpravodaj“).

(2) Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soud v plénu, přidělí předseda Ústavního soudu návrh kterémukoliv soudci; jde-li o stálého člena senátu, po projednání s předsedou tohoto senátu.

(3) Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu, přidělí předseda Ústavního soudu návrh soudci, který je stálým členem senátu, jemuž věc podle pravidel rozdělení agendy mezi senáty patří, v dohodě s předsedou tohoto senátu. Přidělením věci soudci zpravodajovi je věc přidělena k rozhodnutí tomuto senátu.

(4) Soudce zpravodaj připraví věc k předběžnému projednání, a je-li návrh přijat k dalšímu řízení, k projednání věci samé v senátu Ústavního soudu nebo v plénu; přitom činí procesní úkony podle tohoto zákona a podle organizačního a jednacího řádu Ústavního soudu.

(5) Prohlásí-li soudce zpravodaj svou podjatost ve věci, sdělí to předsedovi Ústavního soudu, který návrh přidělí jinému soudci (odstavce 1 až 3). Zjistí-li se důvody, pro něž je soudce zpravodaj ve věci vyloučen z výkonu soudcovské funkce, postupuje předseda Ústavního soudu obdobně.

(6) Soudce zpravodaj (odstavec 1) zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí.

(7) Soudce zpravodaj může každému účastníkovi uložit, aby ve stanovené lhůtě předal Ústavnímu soudu potřebný počet opisů svých návrhů, vyjádření nebo jiných podání pro Ústavní soud a ostatní účastníky; jinak se pořídí na jeho náklad.

(1) Ve věcech projednávaných Ústavním soudem podle čl. 2, 4, 6 a 7 ústavního zákona se koná ústní jednání.

(2) Od ústního jednání může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci.

(3) Při ústním jednání mají právo být přítomni účastníci a vedlejší účastníci řízení (§ 18) a jejich zástupci (§ 18 a 19).

(4) Ústní jednání ve věcech podle čl. 7 ústavního zákona je veřejné, ve věcech podle čl. 2 a 4 ústavního zákona je veřejné, pokud Ústavní soud z důležitých důvodů veřejnost z účasti na celém jednání nebo na jeho části nevyloučí.

(5) Pro veřejnost ústního jednání v řízení podle čl. 6 ústavního zákona platí ustanovení občanského soudního řádu, případně trestního řádu, je-li projednávána ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení.

(6) Při poradě a hlasování pléna Ústavního soudu mohou být přítomni jen soudci a zapisovatel, při poradě a hlasování senátu jen členové tohoto senátu a zapisovatel.

(7) Nálezy Ústavního soudu se vyhlašují veřejně.

(1) Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit jednotlivého soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat jiný soud.

(2) Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány poskytují Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování.

(3) Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní soud svým usnesením pro tento případ povinné mlčenlivosti zprostil.

(4) O předvolání, předvedení, povinnosti svědčit, zákazu výslechu, právu odepřít výpověď, o nároku na svědečné, o provádění důkazů a o náhradě nákladů s nimi spojených přiměřeně platí ustanovení občanského soudního řádu.

(1) Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem, v ostatních věcech usnesením, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Nálezy Ústavního soudu musí být odůvodněny, vyhlašují se „jménem České a Slovenské Federativní Republiky“.

(3) Nálezy Ústavního soudu podle čl. 2 ústavního zákona, které byly vyhlášeny v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění, jsou obecně závazné. Ostatní nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro příslušné orgány veřejné moci.

(5) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona všeobecný význam, může Ústavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn v úřední sbírce určené pro vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.

(4) Nálezy vyhlašované podle čl. 3 odst. 3 ústavního zákona se v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění vyhlašují bez odůvodnění. K výroku o nesouladu mezi právními předpisy se připojují poučení o pozbytí účinnosti, popřípadě platnosti podle § 42 odst. 1 a 3.

(6) Ústavní soud vydává nejméně jednou za rok pro veřejnou potřebu soubor svých nálezů a usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona, přijatých v uplynulém roce. Dokud nebyly tyto nálezy a usnesení takto vydány, může do nich u Ústavního soudu každý nahlédnout.

(7) Orgány veřejné moci při výkladu a používání ústavního zákona Federálního shromáždění nebo jiného právního předpisu jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v nálezu nebo v usnesení o výkladu podle čl. 5 ústavního zákona.

(2) Vedlejším účastníkům se doručují rozhodnutí, o nichž tak stanoví Ústavní soud.

(1) Účastníkům nebo jejich zástupcům se doručují všechna rozhodnutí Ústavního soudu vydaná v projednávané věci.

(2) Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledku řízení usnesením uložit některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení.

(1) Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi, hradí účastník ze svého.