(1) Strážník je oprávněn vyzvat osobu k vydání věci, pokud lze mít za to, že v řízení o přestupku může být uloženo její propadnutí¹⁴) anebo může být zabrána¹⁵), nebo jde o věc důležitou pro řízení o přestupku.

(2) Po předchozí marné výzvě k vydání věci podle odstavce 1 je strážník oprávněn tuto věc odejmout. Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.

(3) O vydání věci nebo jejím odnětí sepíše strážník úřední záznam a osobě, která na výzvu strážníka věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vystaví potvrzení o vydání nebo odnětí věci. Vydanou nebo odňatou věc, je-li jí třeba k dalšímu řízení, strážník předá orgánu, který je příslušný rozhodnout o přestupku nebo o jednání, které má znaky přestupku; jinak ji vydá osobě, o jejímž právu na věc není pochyb, popřípadě se vrátí osobě, která ji vydala nebo které byla odňata.