POSLANCI

(1) Poslanec Federálního shromáždění (dále jen „poslanec“) nabývá práv a povinností schválením zápisu Ústřední volební komise o výsledku voleb. Náhradník nabývá práv a povinností poslance dnem následujícím po dni, ve kterém zanikl mandát některého poslance.¹)

(2) Vykonávat práva a povinnosti ve Federálním shromáždění a jeho orgánech je poslanec oprávněn, pokud splní tyto podmínky:

(1) Poslanec se účastní jednání sněmovny a výboru, popřípadě jiných orgánů sněmovny a Federálního shromáždění, do nichž byl zvolen.

(2) Ke každému jednání se vyhotoví prezenční listina, do které se všichni přítomní poslanci podepíší.

(1) Pokud se poslance nemůže zúčastnit jednání, je povinen se omluvit předsedovi výboru nebo sněmovny. Neúčast poslanců na jednacích dnech sněmovny a výboru posuzuje předseda sněmovny nebo předseda výboru po ukončení kalendářního měsíce.

(2) Jestliže předseda neúčast poslance neomluví, protože omluvu neshledal odůvodněnou anebo poslanec se vůbec neomluvil, sdělí to poslanci. Poslanec může do 5 dnů od doručení sdělení požádat, aby předsednictvo sněmovny toto rozhodnutí přezkoumalo; rozhodnutí předsednictva sněmovny je konečné.

(3) Neomluvená neúčast poslance na některém jednacím dnu (odstavec 1) se považuje za neúčast bez řádné omluvy.²)

(1) V budovách Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, mohou orgány činné v trestním řízení provést jakýkoli úkon jen s předchozím písemným souhlasem předsedy Federálního shromáždění. Takového souhlasu je třeba, i pokud by šlo o úkon, kterým by byla dotčena písemnost sloužící poslanci k činnosti ve Federálním shromáždění nebo jiná věc obdobné povahy, a to i když se nacházejí kdekoli.

(2) Jakmile se předseda Federálního shromáždění nebo předseda sněmovny dozvědí o jakémkoli zásahu státních nebo jiných veřejných orgánů proti osobní svobodě poslance, učiněném bez souhlasu sněmovny, provedou potřebná opatření k ochraně poslance.

(1) Žádost, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání poslance nebo k jeho vzetí do vazby (čl. 50 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), a žádost, aby byl dán souhlas předsednictva Federálního shromáždění k zadržení poslance (čl. 52 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci. Žádost předkládá předsedovi Federálního shromáždění příslušný orgán činný v trestním řízení.

(2) Předseda Federálního shromáždění postoupí žádost mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny s tím, aby ji projednal a sdělil své stanovisko sněmovně, která má o žádosti rozhodovat.

(3) O žádosti se rozhoduje usnesením, a to do 15 dnů.

(4) Pokud bylo žádosti podle odstavce 1 vyhověno, má orgán činný v trestním řízení povinnost oznamovat sněmovně všechna rozhodnutí, která se poslance týkají.

(5) Poslance nelze stíhat kázeňsky ani v přestupkovém řízení.

(6) Po dobu vazby, k níž dala sněmovna souhlas, se pozastavuje výkon práv a povinností poslance. Totéž platí po dobu, po kterou poslanec nebyl vzat do vazby jen z důvodu uvedeného v § 73 nebo § 73a trestního řádu. V případech, kdy byl dán souhlas k trestnímu stíhání, sněmovna současně s vyhověním žádosti rozhodne o tom, zda se po dobu trestního stíhání pozastavuje výkon práv a povinností poslance, popřípadě v jakém rozsahu.

a) předá osvědčení o zvolení,

b) předloží písemné prohlášení, že nevykonává funkce s výkonem poslaneckého mandátu neslučitelné (čl. 47 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),

c) složí předepsaný slib; po složení slibu podepíše písemný text slibu a odevzdá jej Kanceláři Federálního shromáždění.