SCHŮZE SNĚMOVEN
Jednání sněmoven
Hlasování ve schůzích sněmoven
Vztahy mezi sněmovnami
Dohodovací řízení

(1) Schůze sněmoven se konají v době, kdy Federální shromáždění zasedá.

(2) Schůze sněmovny svolává předseda sněmovny na základě usnesení sněmovny nebo jejího předsednictva. Na žádost alespoň jedné pětiny poslanců sněmovny svolá její předseda schůzi nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh programu schůze.

(3) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Federálního shromáždění, je-li to stanoveno ústavním zákonem, dále na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění nebo na základě shodného usnesení obou sněmoven nebo jejich předsednictev.

(1) Do jednacího sálu mají přístup pouze osoby uvedené v § 17 a dále osoby, které k tomu mají svolení předsedy sněmovny.

(2) Pro zasedací pořádek je určující příslušnost poslance k poslaneckému klubu. Poslanec obsazuje v jednacím sále vždy určené poslanecké křeslo. V době schůzí sněmovny nesmí být toto křeslo nikým jiným obsazeno.

(3) V jednacím sále jsou vyhrazena zvláštní místa pro členy federální vlády a další osoby uvedení v § 17.

(4) Do budov Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, není dovolen vstup se střelnou zbraní nebo výbušninou. Zákaz se nevztahuje na členy parlamentní stráže a na osoby zajišťující ochranu ústavních činitelů.

(1) Jednání sněmovny řídí předseda sněmovny nebo pověřený člen předsednictva sněmovny (předsedající). Pro každou schůzi zvolí sněmovna dva ověřovatele zápisu (§ 35 odst. 3). Sněmovna stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Každý poslanec může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu jednání. Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu jednání nebo sloučit rozpravu k dvěma nebo více bodům pořadu.

(2) K hlasování a volbě ve Sněmovně lidu musí být přítomna více než polovina jejích poslanců.

(3) K hlasování a volbě ve Sněmovně národů musí být přítomna více než polovina jejích poslanců zvolených v České republice a více než polovina jejích poslanců zvolených ve Slovenské republice.

(4) Před koncem každého jednacího dne předsedající (odstavec 1) zpravidla ohlásí den, hodinu a pořad příštího jednání. Jednání v každém jednacím dnu trvá nejpozději do 20. hodiny, pokud sněmovna nerozhodne jinak.

(5) Jednání sněmovny se nekonají v pondělí, sobotu a neděli, ledaže se sněmovna nebo její předsednictvo usnese jinak.

(6) Pro jednání společné schůze sněmoven platí ustanovení o jednání ve schůzi sněmovny přiměřeně, pokud není dále stanoveno jinak. Jednání společné schůze sněmoven řídí předseda nebo některý z místopředsedů Federálního shromáždění.

(1) Právo účastnit se jednání sněmovny mají kromě poslanců prezident České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen „prezident republiky“), předseda České národní rady, předseda Slovenské národní rady, předseda a ostatní členové federální vlády, předseda vlády České republiky, předseda vlády Slovenské republiky, guvernér Státní banky československé, předseda Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky. V době rozpravy se jim udělí slovo, kdykoli o to požádají.

(2) Jednání se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím sněmovna souhlas. Předsedající jim může udělit slovo.

(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.

(2) Schůze nebo její část se prohlásí za neveřejnou, mají-li být projednávány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství.

(3) Sněmovna se může i v dalších případech bez rozpravy usnést, že schůze nebo její část bude neveřejná. Projednávání návrhů týkajících se státního rozpočtu nebo věcí daňových je vždy veřejné.

(4) Neveřejné schůze se mohou účastnit poslanci druhé sněmovny a dále osoby uvedené v § 17 odst. 1. Jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem sněmovny.

(5) Osoby sledující jednání sněmovny, přítomné na galerii nebo na balkóně, jakož i novináři, fotografové a pracovníci rozhlasu a televize, mají povinnosti účastníků shromáždění.³)

(6) Zveřejnění pravdivých zpráv o jednání sněmovny a jejích výborů, která nebyla prohlášena za neveřejná, nemůže být nikomu na újmu.

(1) Projednávání jakéhokoli bodu pořadu nemůže být zahájeno, jestliže všem poslancům nebyly nejméně 48 hodin před zahájením rozpravy předány všechny parlamentní tisky, které mají sloužit jako podklad pro jednání. Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že bod pořadu jednání projedná, i když tato lhůta nebyla dodržena

(2) K projednávanému bodu pořadu zpravidla vystoupí navrhovatel a zpravodajové výborů sněmovny. Navrhovatelem mohou být poslanci, orgány Federálního shromáždění a sněmoven a dále ti, kterým toto právo přiznává zákon. O každém řádně předloženém návrhu musí být rozhodnuto. Navrhovatel může svůj návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřistoupila k hlasování o něm.

(3) Návrh na odvolání poslance z funkcí uvedených v § 12 odst. 3 a 4 a § 13 odst. 3 může společně podat nejméně 30 poslanců příslušné sněmovny; při odvolání se postupuje stejným způsobem jako při volbě.

(4) Do rozpravy se poslanci mohou hlásit písemně před zahájením jednání nebo v jeho průběhu. Při zahájení rozpravy předsedající oznámí přihlášené řečníky a uděluje jim postupně slovo, přičemž upozorní dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Kdo není při udělení slova přítomen, ztrácí pořadí.

(5) Jako první řečníci v rozpravě vystupují mluvčí poslaneckých klubů, pokud o to požádají.

(1) Nikdo nesmí být nikým přerušován, když mluví, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 22 odst. 4 a § 23 odst. 2 a 4.

(2) Hodlá-li předsedající vystoupit v rozpravě, předá řízení jednání jinému k tomu oprávněnému poslanci (§ 16 odst. 1 a 6) a ujme se jej opět teprve po ukončení rozpravy a hlasování.

(3) Řečník mluví z řečnického místa nebo z místa, kde je zabudován sálový mikrofon. Ujme se slova, když mu je předsedající udělil.

(4) Sněmovna se může usnést na řečnické době, nikoli však kratší než 10 minut.

(5) Zpravodaji se během rozpravy udělí slovo, kdykoli o to požádá.

(1) Jednacími jazyky jsou jazyk český a jazyk slovenský.

(2) Poslanci národnosti maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) mohou mluvit v jazyce své národnosti; Kancelář Federálního shromáždění zajistí tlumočení takového projevu do jednoho z jednacích jazyků.

(3) Nemluví-li jiný řečník (§ 17 odst. 2) česky nebo slovensky, povinnost Kanceláře Federálního shromáždění podle odstavce 2 platí obdobně.

(1) Poslanec má právo na faktickou poznámku, která reaguje na průběh rozpravy; slovo mu bude uděleno neprodleně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.

(2) Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu jednání.

(3) Přednesení faktické poznámky nesmí překročit 2 minuty.

(4) Nejde-li o faktickou poznámku nebo překročí-li poslanec lhůtu podle odstavce 3, předsedající mu slovo odejme.

(1) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní, předsedající na to poslance upozorní.

(2) Nevedlo-li upozornění k nápravě, předsedající poslanci slovo odejme.

(3) Proti odejmutí slova může poslanec vznést námitku, o níž rozhodne sněmovna bez rozpravy hlasováním.

(4) Překročí-li poslanec řečnickou dobu, na které se podle § 20 odst. 4 sněmovna usnesla, předsedající mu po předchozím upozornění slovo odejme.

(1) Poslanec může v rozpravě přednášet k projednávané věci pozměňovací a doplňovací návrhy. Návrhy musí být podány písemně, musí se vztahovat k určité věci projednávaného návrhu a má z nich být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést.

(2) Byl-li přednesen takový pozměňovací nebo doplňovací návrh, který podle názoru předsedajícího pravděpodobně nezíská podporu sněmovny, předsedající požádá, aby svou předběžnou podporu návrhu vyjádřili poslanci zvednutím ruky. Jestliže takový návrh nezíská podporu ani 30 poslanců, předsedající doporučí poslanci, který návrh přednesl, aby na něm netrval.

(3) Byly-li v rozpravě předneseny pozměňovací nebo doplňovací návrhy, projednávání tohoto bodu pořadu se může přerušit na dobu, než tyto návrhy projednají příslušné výbory sněmovny nebo poslanecké kluby a předloží sněmovně své stanovisko.

(4) Poslanec může svůj pozměňovací nebo doplňovací návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřikročila k hlasování o něm.

(1) Jestliže v rozpravě vystoupili všichni, kdo se do ní přihlásili, předsedající rozpravu ukončí.

(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodajům výborů sněmovny.

(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním, k němuž je třeba přítomnosti stanoveného počtu poslanců (čl. 40 odst. 1 a 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.). O způsobu sčítání hlasů rozhoduje sněmovna usnesením.

(2) Předsedající upozorní akustickým signálem, že bude přikročeno k hlasování, zjistí počet přítomných poslanců, tento počet oznámí a stanoví techniku hlasování. Před hlasováním musí být zopakováno přesné znění návrhu, pokud poslancům nebylo předáno jeho písemné vyhotovení.

(3) Usnesení je přijato, jestliže se pro něj vyslovila nadpoloviční většina přítomných poslanců, pokud ústavní zákon nestanoví jinak (čl. 41 až 43 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).

(4) Hlasování nesmí být přerušeno.

(5) Podrobnosti a pravidla používání hlasovacího technického zařízení upravují sněmovny usnesením.

(1) O pozměňovacích a doplňovacích návrzích se hlasuje zpravidla v pořadí, v němž byly podány, pokud sněmovna nerozhodne jinak. Pokud spolu některé návrhy souvisejí, je možno o nich hlasovat současně.

(2) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých částech návrhu hlasovalo samostatně; o návrhu sněmovna rozhodne bez rozpravy. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech částí návrhu, je nutno hlasovat o nich ještě jako o celku.

(3) O procedurálních návrzích se hlasuje podle potřeby i během rozpravy.

(1) Hlasuje se veřejně, pokud se sněmovna neusnese jinak a pokud způsob hlasování o určitém návrhu není stanoven zákonem.

(2) Tajně se hlasuje takovým způsobem, aby nebylo možno zjistit, jak který poslanec hlasoval.

(3) Veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky, popřípadě i za pomoci technického zařízení. Podle jmen se hlasuje v případech stanovených ústavním zákonem nebo jestliže se na tom usnese sněmovna.

(4) Po ukončení hlasování předsedající vyhlásí výsledek hlasování tak, že sdělí počet hlasů odevzdaných pro návrh, proti němu, počet poslanců, kteří se zdrželi hlasování, a popřípadě počet těch poslanců, kteří, ač byli přítomni, hlasování se nezúčastnili.

(5) Každý, kdo má právo volit do Federálního shromáždění, je oprávněn seznámit se s tím, jak poslanci v jednotlivých věcech hlasovali (§ 35 odst. 1), pokud šlo o hlasování veřejné.

(1) Ve společné schůzi sněmoven hlasují poslanci každé ze sněmoven zvlášť. Pro urychlení hlasování lze jej provádět najednou v obou sněmovnách.

(2) Platí-li pro schválení návrhu zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů zvlášť poslanci zvolení v České republice a zvlášť poslanci zvolení ve Slovenské republice.

a) věc opětovně projedná po případném opětovném projednání ve výborech nebo v poslaneckých klubech,

b) bude zahájeno dohodovací řízení,

c) bude zvolen jiný postup, který by mohl přispět ke sjednocení usnesení sněmoven.

(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá ze stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru pro dohodovací řízení stejný počet poslanců zvolených v České republice a zvolených ve Slovenské republice.

(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení svolá předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi zvolí předsedu, který řídí jeho další jednání.

(2) O výsledcích jednání společného výboru pro dohodovací řízení podá pověřený člen, popřípadě pověření členové výboru zprávu oběma sněmovnám a sdělí jim, co výbor doporučuje.

(1) Nedojdou-li sněmovny ani opětovným hlasováním na doporučení společného výboru pro dohodovací řízení ke shodnému usnesení, výbor se sejde k dalšímu jednání.

(2) Nedojde-li ke shodnému usnesení sněmoven do pěti měsíců od prvního hlasování, dohodovací řízení končí a návrh se považuje za zamítnutý. Došlo-li k takovému ukončení dohodovacího řízení, vyrozumí o tom předsednictvo Federálního shromáždění prezidenta republiky.

(1) O každé schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů a o společné schůzi sněmoven se pořizuje doslovný těsnopisecký zápis a zvukový záznam. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi, kolik členů sněmovny, popřípadě sněmoven bylo přítomno, kteří řečníci se zúčastnili rozpravy, kdy bylo přikročeno k hlasování a jaký byl jeho výsledek. Bylo-li hlasování veřejné, je přílohou zápisu uvedení, jak každý poslanec hlasoval. Zvukové záznamy se uchovávají nejméně do doby ověření a schválení zápisu.

(2) Řečníkovi, který vystoupil v rozpravě, bude předložen zápis jeho vystoupení k ověření a případné opravě jazykových chyb. Pokud má za to, že v zápise je zkreslen obsah a smysl jeho vystoupení, může do pěti dnů podat předsedovi sněmovny písemné námitky proti zápisu. O podaných námitkách rozhoduje předseda sněmovny do 24 hodin od jejich doručení; jeho rozhodnutí je konečné.

(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřují zvolení ověřovatelé zápisu (§ 16 odst. 1 a 6). Zápis schvaluje předseda sněmovny; zápis o společné schůzi sněmoven předsedové sněmoven a předseda Federálního shromáždění.

(4) Ověřený a schválený zápis je autentickým záznamem o schůzi; jeho součástí jsou prezenční listiny, úplné texty předložených návrhů, usnesení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání či tvořily součást informačních podkladů. Ověřený a schválený zápis se vydává tiskem, pokud u neveřejných schůzí či jejich částí nebude sněmovnou rozhodnuto jinak.

(5) Zápisy o schůzích včetně průvodní a jiné dokumentace jsou do dvou měsíců od konání schůze předány k trvalé úschově do archivu Federálního shromáždění.

(6) Na základě zápisu o schůzi sněmovny je vyhotovena zpráva o schůzi sněmovny s uvedením všech vystoupení a přijatých usnesení. Tato zpráva je předána poslancům do 30 dnů od skončení schůze.