Zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění

(1) Poslanec Federálního shromáždění (dále jen „poslanec“) nabývá práv a povinností schválením zápisu Ústřední volební komise o výsledku voleb. Náhradník nabývá práv a povinností poslance dnem následujícím po dni, ve kterém zanikl mandát některého poslance.¹)

(2) Vykonávat práva a povinnosti ve Federálním shromáždění a jeho orgánech je poslanec oprávněn, pokud splní tyto podmínky:

(1) Poslanec se účastní jednání sněmovny a výboru, popřípadě jiných orgánů sněmovny a Federálního shromáždění, do nichž byl zvolen.

(2) Ke každému jednání se vyhotoví prezenční listina, do které se všichni přítomní poslanci podepíší.

(1) Pokud se poslance nemůže zúčastnit jednání, je povinen se omluvit předsedovi výboru nebo sněmovny. Neúčast poslanců na jednacích dnech sněmovny a výboru posuzuje předseda sněmovny nebo předseda výboru po ukončení kalendářního měsíce.

(2) Jestliže předseda neúčast poslance neomluví, protože omluvu neshledal odůvodněnou anebo poslanec se vůbec neomluvil, sdělí to poslanci. Poslanec může do 5 dnů od doručení sdělení požádat, aby předsednictvo sněmovny toto rozhodnutí přezkoumalo; rozhodnutí předsednictva sněmovny je konečné.

(3) Neomluvená neúčast poslance na některém jednacím dnu (odstavec 1) se považuje za neúčast bez řádné omluvy.²)

(1) V budovách Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, mohou orgány činné v trestním řízení provést jakýkoli úkon jen s předchozím písemným souhlasem předsedy Federálního shromáždění. Takového souhlasu je třeba, i pokud by šlo o úkon, kterým by byla dotčena písemnost sloužící poslanci k činnosti ve Federálním shromáždění nebo jiná věc obdobné povahy, a to i když se nacházejí kdekoli.

(2) Jakmile se předseda Federálního shromáždění nebo předseda sněmovny dozvědí o jakémkoli zásahu státních nebo jiných veřejných orgánů proti osobní svobodě poslance, učiněném bez souhlasu sněmovny, provedou potřebná opatření k ochraně poslance.

(1) Žádost, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání poslance nebo k jeho vzetí do vazby (čl. 50 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), a žádost, aby byl dán souhlas předsednictva Federálního shromáždění k zadržení poslance (čl. 52 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci. Žádost předkládá předsedovi Federálního shromáždění příslušný orgán činný v trestním řízení.

(2) Předseda Federálního shromáždění postoupí žádost mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny s tím, aby ji projednal a sdělil své stanovisko sněmovně, která má o žádosti rozhodovat.

(3) O žádosti se rozhoduje usnesením, a to do 15 dnů.

(4) Pokud bylo žádosti podle odstavce 1 vyhověno, má orgán činný v trestním řízení povinnost oznamovat sněmovně všechna rozhodnutí, která se poslance týkají.

(5) Poslance nelze stíhat kázeňsky ani v přestupkovém řízení.

(6) Po dobu vazby, k níž dala sněmovna souhlas, se pozastavuje výkon práv a povinností poslance. Totéž platí po dobu, po kterou poslanec nebyl vzat do vazby jen z důvodu uvedeného v § 73 nebo § 73a trestního řádu. V případech, kdy byl dán souhlas k trestnímu stíhání, sněmovna současně s vyhověním žádosti rozhodne o tom, zda se po dobu trestního stíhání pozastavuje výkon práv a povinností poslance, popřípadě v jakém rozsahu.

(1) Poslanci zvolení na téže kandidátní listině politické strany, politického hnutí nebo volební koalice se mohou sdružovat v poslaneckém klubu. V průběhu volebního období se poslanec nemůže stát členem jiného poslaneckého klubu.

(2) K ustavení poslaneckého klubu je třeba nejméně pěti poslanců. O ustavení klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni ustavující členové klubu.

(3) Předseda poslaneckého klubu písemně oznámí předsedovi Federálního shromáždění ustavení klubu a jeho název; v oznámení dále uvede jména a příjmení členů klubu.

(4) Jménem poslaneckého klubu jedná zpravidla jeho předseda (místopředseda). Je oprávněn se účastnit jednání předsednictva sněmovny a předsednictva Federálního shromáždění a vyjádřit se k projednávané věci.

(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny ke své činnosti používat místnosti v objektech Federálního shromáždění.

(2) K úhradě nákladů poslaneckých klubů se z rozpočtu Federálního shromáždění poskytují příspěvky ve výši, kterou určuje pro každý kalendářní rok předsednictvo Federálního shromáždění s přihlédnutím k počtu členů jednotlivých poslaneckých klubů.

(3) Poslanecké kluby jsou povinny vést evidenci o použití příspěvků podle odstavce 2. Na žádost předsednictva Federálního shromáždění jsou povinny použití příspěvků doložit.

(1) Předsedové poslaneckých klubů tvoří politické grémium, které posuzuje zejména otázky politické povahy, aby se objasnila stanoviska poslaneckých klubů, a dále program a organizaci práce Federálního shromáždění.

(2) Zasedání politického grémia svolává předseda Federálního shromáždění. Stanoviska politického grémia mají povahu doporučení.

(3) Na zasedání politického grémia jsou zváni předsedové sněmoven.

(1) Ustavující schůzi sněmovny svolá předsednictvo Federálního shromáždění (čl. 56 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.) do 30 dnů ode dne voleb.

(2) Schůzi řídí pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění, který přijme slib poslanců, předloží k projednání návrh řádu pro volby orgánů a funkcionářů sněmovny a zajistí provedení volby předsedy sněmovny.

(1) Zvolený předseda sněmovny se ujme řízení schůze a přijme slib toho kdo schůzi dosud řídil, pokud byl zvolen poslancem sněmovny.

(2) Sněmovna stanoví počet členů svého předsednictva a zřídí své další výbory, pokud jejich zřízení není stanoveno zákonem.

(3) Předseda sněmovny dá provést volbu místopředsedy sněmovny, členů jejího předsednictva a předsedu výborů sněmovny.

(4) Sněmovna stanoví hlasováním na návrh politického grémia rozdělení počtu míst ve výborech sněmovny a v předsednictvu Federálního shromáždění tak, aby byla dodržena zásada poměrného zastoupení poslaneckých klubů. Poté sněmovna zvolí ze svého středu členy předsednictva Federálního shromáždění na základě návrhů příslušných poslaneckých klubů v počtu stanoveném ústavním zákonem a členy výborů sněmovny.

(5) Po provedení voleb pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění (§ 11 odst. 2) podá sněmovně zprávu o činnosti předsednictva Federálního shromáždění za dobu od poslední schůze sněmovny.

(1) Po ustavující schůzi sněmovny předseda nebo pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění svolá první společnou schůzi sněmoven k volbě předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění (čl. 34 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.) a tuto schůzi řídí.

(2) Sněmovny projednají návrh řádu pro volby předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.

(3) Sněmovny zvolí předsedu Federálního shromáždění, který se ujme řízení společné schůze a dá provést volby prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.

(1) Schůze sněmoven se konají v době, kdy Federální shromáždění zasedá.

(2) Schůze sněmovny svolává předseda sněmovny na základě usnesení sněmovny nebo jejího předsednictva. Na žádost alespoň jedné pětiny poslanců sněmovny svolá její předseda schůzi nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh programu schůze.

(3) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Federálního shromáždění, je-li to stanoveno ústavním zákonem, dále na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění nebo na základě shodného usnesení obou sněmoven nebo jejich předsednictev.

(1) Do jednacího sálu mají přístup pouze osoby uvedené v § 17 a dále osoby, které k tomu mají svolení předsedy sněmovny.

(2) Pro zasedací pořádek je určující příslušnost poslance k poslaneckému klubu. Poslanec obsazuje v jednacím sále vždy určené poslanecké křeslo. V době schůzí sněmovny nesmí být toto křeslo nikým jiným obsazeno.

(3) V jednacím sále jsou vyhrazena zvláštní místa pro členy federální vlády a další osoby uvedení v § 17.

(4) Do budov Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, není dovolen vstup se střelnou zbraní nebo výbušninou. Zákaz se nevztahuje na členy parlamentní stráže a na osoby zajišťující ochranu ústavních činitelů.

(1) Jednání sněmovny řídí předseda sněmovny nebo pověřený člen předsednictva sněmovny (předsedající). Pro každou schůzi zvolí sněmovna dva ověřovatele zápisu (§ 35 odst. 3). Sněmovna stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Každý poslanec může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu jednání. Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu jednání nebo sloučit rozpravu k dvěma nebo více bodům pořadu.

(2) K hlasování a volbě ve Sněmovně lidu musí být přítomna více než polovina jejích poslanců.

(3) K hlasování a volbě ve Sněmovně národů musí být přítomna více než polovina jejích poslanců zvolených v České republice a více než polovina jejích poslanců zvolených ve Slovenské republice.

(4) Před koncem každého jednacího dne předsedající (odstavec 1) zpravidla ohlásí den, hodinu a pořad příštího jednání. Jednání v každém jednacím dnu trvá nejpozději do 20. hodiny, pokud sněmovna nerozhodne jinak.

(5) Jednání sněmovny se nekonají v pondělí, sobotu a neděli, ledaže se sněmovna nebo její předsednictvo usnese jinak.

(6) Pro jednání společné schůze sněmoven platí ustanovení o jednání ve schůzi sněmovny přiměřeně, pokud není dále stanoveno jinak. Jednání společné schůze sněmoven řídí předseda nebo některý z místopředsedů Federálního shromáždění.

(1) Právo účastnit se jednání sněmovny mají kromě poslanců prezident České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen „prezident republiky“), předseda České národní rady, předseda Slovenské národní rady, předseda a ostatní členové federální vlády, předseda vlády České republiky, předseda vlády Slovenské republiky, guvernér Státní banky československé, předseda Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky. V době rozpravy se jim udělí slovo, kdykoli o to požádají.

(2) Jednání se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím sněmovna souhlas. Předsedající jim může udělit slovo.

(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.

(2) Schůze nebo její část se prohlásí za neveřejnou, mají-li být projednávány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství.

(3) Sněmovna se může i v dalších případech bez rozpravy usnést, že schůze nebo její část bude neveřejná. Projednávání návrhů týkajících se státního rozpočtu nebo věcí daňových je vždy veřejné.

(4) Neveřejné schůze se mohou účastnit poslanci druhé sněmovny a dále osoby uvedené v § 17 odst. 1. Jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem sněmovny.

(5) Osoby sledující jednání sněmovny, přítomné na galerii nebo na balkóně, jakož i novináři, fotografové a pracovníci rozhlasu a televize, mají povinnosti účastníků shromáždění.³)

(6) Zveřejnění pravdivých zpráv o jednání sněmovny a jejích výborů, která nebyla prohlášena za neveřejná, nemůže být nikomu na újmu.

(1) Projednávání jakéhokoli bodu pořadu nemůže být zahájeno, jestliže všem poslancům nebyly nejméně 48 hodin před zahájením rozpravy předány všechny parlamentní tisky, které mají sloužit jako podklad pro jednání. Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že bod pořadu jednání projedná, i když tato lhůta nebyla dodržena

(2) K projednávanému bodu pořadu zpravidla vystoupí navrhovatel a zpravodajové výborů sněmovny. Navrhovatelem mohou být poslanci, orgány Federálního shromáždění a sněmoven a dále ti, kterým toto právo přiznává zákon. O každém řádně předloženém návrhu musí být rozhodnuto. Navrhovatel může svůj návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřistoupila k hlasování o něm.

(3) Návrh na odvolání poslance z funkcí uvedených v § 12 odst. 3 a 4 a § 13 odst. 3 může společně podat nejméně 30 poslanců příslušné sněmovny; při odvolání se postupuje stejným způsobem jako při volbě.

(4) Do rozpravy se poslanci mohou hlásit písemně před zahájením jednání nebo v jeho průběhu. Při zahájení rozpravy předsedající oznámí přihlášené řečníky a uděluje jim postupně slovo, přičemž upozorní dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Kdo není při udělení slova přítomen, ztrácí pořadí.

(5) Jako první řečníci v rozpravě vystupují mluvčí poslaneckých klubů, pokud o to požádají.

(1) Nikdo nesmí být nikým přerušován, když mluví, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 22 odst. 4 a § 23 odst. 2 a 4.

(2) Hodlá-li předsedající vystoupit v rozpravě, předá řízení jednání jinému k tomu oprávněnému poslanci (§ 16 odst. 1 a 6) a ujme se jej opět teprve po ukončení rozpravy a hlasování.

(3) Řečník mluví z řečnického místa nebo z místa, kde je zabudován sálový mikrofon. Ujme se slova, když mu je předsedající udělil.

(4) Sněmovna se může usnést na řečnické době, nikoli však kratší než 10 minut.

(5) Zpravodaji se během rozpravy udělí slovo, kdykoli o to požádá.

(1) Jednacími jazyky jsou jazyk český a jazyk slovenský.

(2) Poslanci národnosti maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) mohou mluvit v jazyce své národnosti; Kancelář Federálního shromáždění zajistí tlumočení takového projevu do jednoho z jednacích jazyků.

(3) Nemluví-li jiný řečník (§ 17 odst. 2) česky nebo slovensky, povinnost Kanceláře Federálního shromáždění podle odstavce 2 platí obdobně.

(1) Poslanec má právo na faktickou poznámku, která reaguje na průběh rozpravy; slovo mu bude uděleno neprodleně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.

(2) Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu jednání.

(3) Přednesení faktické poznámky nesmí překročit 2 minuty.

(4) Nejde-li o faktickou poznámku nebo překročí-li poslanec lhůtu podle odstavce 3, předsedající mu slovo odejme.

(1) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní, předsedající na to poslance upozorní.

(2) Nevedlo-li upozornění k nápravě, předsedající poslanci slovo odejme.

(3) Proti odejmutí slova může poslanec vznést námitku, o níž rozhodne sněmovna bez rozpravy hlasováním.

(4) Překročí-li poslanec řečnickou dobu, na které se podle § 20 odst. 4 sněmovna usnesla, předsedající mu po předchozím upozornění slovo odejme.

(1) Poslanec může v rozpravě přednášet k projednávané věci pozměňovací a doplňovací návrhy. Návrhy musí být podány písemně, musí se vztahovat k určité věci projednávaného návrhu a má z nich být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést.

(2) Byl-li přednesen takový pozměňovací nebo doplňovací návrh, který podle názoru předsedajícího pravděpodobně nezíská podporu sněmovny, předsedající požádá, aby svou předběžnou podporu návrhu vyjádřili poslanci zvednutím ruky. Jestliže takový návrh nezíská podporu ani 30 poslanců, předsedající doporučí poslanci, který návrh přednesl, aby na něm netrval.

(3) Byly-li v rozpravě předneseny pozměňovací nebo doplňovací návrhy, projednávání tohoto bodu pořadu se může přerušit na dobu, než tyto návrhy projednají příslušné výbory sněmovny nebo poslanecké kluby a předloží sněmovně své stanovisko.

(4) Poslanec může svůj pozměňovací nebo doplňovací návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřikročila k hlasování o něm.

(1) Jestliže v rozpravě vystoupili všichni, kdo se do ní přihlásili, předsedající rozpravu ukončí.

(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodajům výborů sněmovny.

(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním, k němuž je třeba přítomnosti stanoveného počtu poslanců (čl. 40 odst. 1 a 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.). O způsobu sčítání hlasů rozhoduje sněmovna usnesením.

(2) Předsedající upozorní akustickým signálem, že bude přikročeno k hlasování, zjistí počet přítomných poslanců, tento počet oznámí a stanoví techniku hlasování. Před hlasováním musí být zopakováno přesné znění návrhu, pokud poslancům nebylo předáno jeho písemné vyhotovení.

(3) Usnesení je přijato, jestliže se pro něj vyslovila nadpoloviční většina přítomných poslanců, pokud ústavní zákon nestanoví jinak (čl. 41 až 43 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).

(4) Hlasování nesmí být přerušeno.

(5) Podrobnosti a pravidla používání hlasovacího technického zařízení upravují sněmovny usnesením.

(1) O pozměňovacích a doplňovacích návrzích se hlasuje zpravidla v pořadí, v němž byly podány, pokud sněmovna nerozhodne jinak. Pokud spolu některé návrhy souvisejí, je možno o nich hlasovat současně.

(2) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých částech návrhu hlasovalo samostatně; o návrhu sněmovna rozhodne bez rozpravy. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech částí návrhu, je nutno hlasovat o nich ještě jako o celku.

(3) O procedurálních návrzích se hlasuje podle potřeby i během rozpravy.

(1) Hlasuje se veřejně, pokud se sněmovna neusnese jinak a pokud způsob hlasování o určitém návrhu není stanoven zákonem.

(2) Tajně se hlasuje takovým způsobem, aby nebylo možno zjistit, jak který poslanec hlasoval.

(3) Veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky, popřípadě i za pomoci technického zařízení. Podle jmen se hlasuje v případech stanovených ústavním zákonem nebo jestliže se na tom usnese sněmovna.

(4) Po ukončení hlasování předsedající vyhlásí výsledek hlasování tak, že sdělí počet hlasů odevzdaných pro návrh, proti němu, počet poslanců, kteří se zdrželi hlasování, a popřípadě počet těch poslanců, kteří, ač byli přítomni, hlasování se nezúčastnili.

(5) Každý, kdo má právo volit do Federálního shromáždění, je oprávněn seznámit se s tím, jak poslanci v jednotlivých věcech hlasovali (§ 35 odst. 1), pokud šlo o hlasování veřejné.

(1) Ve společné schůzi sněmoven hlasují poslanci každé ze sněmoven zvlášť. Pro urychlení hlasování lze jej provádět najednou v obou sněmovnách.

(2) Platí-li pro schválení návrhu zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů zvlášť poslanci zvolení v České republice a zvlášť poslanci zvolení ve Slovenské republice.

(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá ze stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru pro dohodovací řízení stejný počet poslanců zvolených v České republice a zvolených ve Slovenské republice.

(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení svolá předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi zvolí předsedu, který řídí jeho další jednání.

(2) O výsledcích jednání společného výboru pro dohodovací řízení podá pověřený člen, popřípadě pověření členové výboru zprávu oběma sněmovnám a sdělí jim, co výbor doporučuje.

(1) Nedojdou-li sněmovny ani opětovným hlasováním na doporučení společného výboru pro dohodovací řízení ke shodnému usnesení, výbor se sejde k dalšímu jednání.

(2) Nedojde-li ke shodnému usnesení sněmoven do pěti měsíců od prvního hlasování, dohodovací řízení končí a návrh se považuje za zamítnutý. Došlo-li k takovému ukončení dohodovacího řízení, vyrozumí o tom předsednictvo Federálního shromáždění prezidenta republiky.

(1) O každé schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů a o společné schůzi sněmoven se pořizuje doslovný těsnopisecký zápis a zvukový záznam. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi, kolik členů sněmovny, popřípadě sněmoven bylo přítomno, kteří řečníci se zúčastnili rozpravy, kdy bylo přikročeno k hlasování a jaký byl jeho výsledek. Bylo-li hlasování veřejné, je přílohou zápisu uvedení, jak každý poslanec hlasoval. Zvukové záznamy se uchovávají nejméně do doby ověření a schválení zápisu.

(2) Řečníkovi, který vystoupil v rozpravě, bude předložen zápis jeho vystoupení k ověření a případné opravě jazykových chyb. Pokud má za to, že v zápise je zkreslen obsah a smysl jeho vystoupení, může do pěti dnů podat předsedovi sněmovny písemné námitky proti zápisu. O podaných námitkách rozhoduje předseda sněmovny do 24 hodin od jejich doručení; jeho rozhodnutí je konečné.

(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřují zvolení ověřovatelé zápisu (§ 16 odst. 1 a 6). Zápis schvaluje předseda sněmovny; zápis o společné schůzi sněmoven předsedové sněmoven a předseda Federálního shromáždění.

(4) Ověřený a schválený zápis je autentickým záznamem o schůzi; jeho součástí jsou prezenční listiny, úplné texty předložených návrhů, usnesení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání či tvořily součást informačních podkladů. Ověřený a schválený zápis se vydává tiskem, pokud u neveřejných schůzí či jejich částí nebude sněmovnou rozhodnuto jinak.

(5) Zápisy o schůzích včetně průvodní a jiné dokumentace jsou do dvou měsíců od konání schůze předány k trvalé úschově do archivu Federálního shromáždění.

(6) Na základě zápisu o schůzi sněmovny je vyhotovena zpráva o schůzi sněmovny s uvedením všech vystoupení a přijatých usnesení. Tato zpráva je předána poslancům do 30 dnů od skončení schůze.

(1) Návrhy zákonů se projednávají tak, že navrhovatel předloží předsedovi Federálního shromáždění nejprve zásady připravovaného zákona.

(2) Navrhovatel může požádat, aby bylo od projednávání zásad zákona výjimečně upuštěno, jde-li o úpravu jednoduchou anebo vyžaduje-li to její naléhavost.

(3) O žádosti rozhoduje předseda Federálního shromáždění po jejím projednání s předsedy obou sněmoven.

(1) Návrh zákona se předkládá písemně předsedovi Federálního shromáždění, nejde-li o případ uvedený v § 48 odst. 1.

(2) Návrh musí obsahovat přesné znění navrhovaného zákona. K návrhu se připojuje důvodová zpráva, která musí obsahovat podrobné odůvodnění potřebnosti nové právní úpravy a odůvodnění jednotlivých ustanovení navrhovaného zákona. Bylo-li upuštěno od projednávání zásad zákona, musí obsahovat i odůvodnění základních zásad navrhované úpravy. Je-li navrhovatelem prezident republiky nebo federální vláda, v důvodové zprávě se rovněž uvedou nároky, jaké klade navrhovaná úprava na státní rozpočet federace, případně i republik.

(3) Hodlá-li návrh zákona podat výbor sněmovny, je ke schválení takového návrhu zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů.

(1) Předseda Federálního shromáždění postoupí neprodleně návrh zákona (§ 38 odst. 1, § 48 odst. 2 a 3, § 49 odst. 2) předsednictvům sněmoven. Pokud navrhovatelem není federální vláda, zašle jí návrh zákona k zaujetí stanoviska. Pokud navrhovateli nejsou Česká národní rada nebo Slovenská národní rada, zašle jim rovněž návrh zákona, aby k němu podle svého uvážení sdělily stanovisko, a to tak, aby jim byl doručen nejméně 14 dnů před jeho projednáváním ve výborech sněmoven.

(2) Předseda sněmovny po projednání s předsedy všech výborů přikáže bez zbytečného odkladu návrh zákona k projednání jednotlivým výborům sněmovny, kterým podle své povahy přísluší, a těm výborům, které o to požádají. Zároveň zabezpečí rozeslání návrhu zákona všem poslancům spolu se sdělením, kterým výborům byl návrh zákona přikázán. Jde-li o návrh novely zákona, Kancelář Federálního shromáždění zajistí, aby každý poslanec měl k dispozici jeho stávající platné znění.

(3) Předseda sněmovny ve svém opatření o přikázání návrhu zákona výborům stanoví právního konzultanta, kterým je zpravidla pracovník Kanceláře Federálního shromáždění.

(4) Byl-li návrh zákona přikázán více výborům, může předseda sněmovny po projednání s předsedou druhé sněmovny pověřit některý z výborů sněmovny, aby shrnul výsledky projednání návrhu zákona v ostatních výborech sněmovny, jakož i stanoviska orgánů, kterým byl návrh zákona zaslán k vyjádření, a předložil sněmovně spolu se svým stanoviskem návrh usnesení.

(1) Federální vláda, Česká národní rada nebo Slovenská národní rada, popřípadě jejich předsednictva, zašlou stanoviska k návrhu zákona, pokud samy nejsou jeho navrhovateli, předsedovi Federálního shromáždění, který je postoupí předsedům sněmoven.

(2) Předseda sněmovny postoupí toto stanovisko těm výborům, kterým byl návrh zákona přikázán. Při projednávání návrhu zákona ve výborech sněmovny je nutno došlá stanoviska České národní rady a Slovenské národní rady projednat.

(3) Federální shromáždění po projednání návrhu zákona informuje Českou národní radu a Slovenskou národní radu o tom, jak bylo jejich připomínek využito.

(1) Návrh zákona při jednání výborů sněmovny odůvodňuje a obhajuje navrhovatel.

(2) Za federální vládu může jednat pověřený člen vlády nebo jiná vládou pověřená osoba.

(3) Za Českou národní radu nebo Slovenskou národní radu může jednat pověřený poslanec národní rady.

(4) Za prezidenta republiky může jednat jím pověřená osoba.

(5) Jsou-li navrhovateli poslanci Federálního shromáždění, může za ně jednat kterýkoli z navrhovatelů.

(6) Je-li navrhovatelem výbor sněmovny, může za něj jednat pověřený člen výboru.

(1) Výbor sněmovny zpravidla určí k projednávanému návrhu zákona ze svých členů zpravodaje.

(2) Předseda výboru a z jeho pověření zpravodaj může k projednání návrhu zákona vyžádat informace a vyjádření státních orgánů, veřejných institucí, občanských sdružení, odborových organizací i jednotlivých odborníků a podle potřeby svolat poradu.

(3) Kancelář Federálního shromáždění zajistí právní, popřípadě i jiné odborné posouzení návrhu zákona a poskytuje zpravodaji pomoc při plnění jeho úkolů. Právní konzultant (§ 39 odst. 3) zpracovává podklady pro zpravodaje výboru, předběžné stanovisko pro výbor z hlediska právního posouzení návrhu zákona a je oprávněn se jednání výboru zúčastnit a k právním otázkám při jeho jednání vystoupit.

(4) Zpravodaj při projednávání návrhu zákona ve výboru sněmovny informuje výbor o problematice předloženého návrhu zákona, o výsledcích dosavadního jednání o něm a o svém názoru; zpravodaj doporučí, na čem by se výbor měl usnést.

(1) Stanovisko výboru podle § 44 nebo návrh usnesení podle § 39 odst. 4 se předává všem poslancům.

(2) Stanovisko výboru ve sněmovně odůvodňuje jeho sněmovní zpravodaj. Pro pomoc právního konzultanta (§ 39 odst. 3) sněmovnímu zpravodaji platí § 42 odst. 3 přiměřeně.

(3) Byl-li návrh zákona přikázán k projednání několika výborům sněmovny, mohou se tyto výbory dohodnout na společném zpravodaji, který podá sněmovně ústní zprávu o výsledku projednání návrhu zákona ve výborech.

(4) Byl-li některý z výborů sněmovny pověřen podle § 39 odst. 4, je sněmovním zpravodajem člen tohoto výboru.

(5) Jestliže výbor, pověřený podle § 39 odst. 4, nepřijal některý pozměňovací nebo doplňovací návrh jiného výboru sněmovny a tento výbor na svém návrhu i po poradě předsedů těchto výborů setrvává, může pověřený výbor svolat společné zasedání těchto výborů. Jestliže ani pak nedojde ke shodě, může v rozpravě o návrhu ve sněmovně vystoupit hned po sněmovním zpravodaji zástupce tohoto výboru.

(1) Návrh zákona může být projednán ve sněmovně nejdříve po uplynutí 30 dnů ode dne, kdy byl poslancům předán. Jde-li o naléhavý návrh, může výjimečně předsednictvo sněmovny navrhnout sněmovně, aby návrh zákona projednala ještě před uplynutím této doby.

(2) Jednání sněmovny o návrhu zákona se zúčastňuje právní konzultant (§ 39 odst. 3), pokud předsedající nerozhodne jinak.

(3) Pro odůvodňování a obhajování návrhu zákona ve sněmovně platí § 41 obdobně; za federální vládu však může jednat pouze pověřený člen vlády.

(1) Poslanci Federálního shromáždění předkládají návrh zákona písemně iniciativnímu a petičnímu výboru sněmoven.

(2) Iniciativní a petiční výbor přezkoumá, zda návrh zákona má náležitosti podle § 38 odst. 2 a zda je způsobilý k věcnému projednání ve sněmovnách. Podle výsledku přezkoumání návrh zákona buď postoupí s kladným vyjádřením předsedovi Federálního shromáždění nebo jej s vysvětlením svého stanoviska vrátí těm, kdo mu jej předložili.

(3) Jestliže ve lhůtě do 30 dnů iniciativní a petiční výbor neučiní žádné z opatření podle odstavce 2, iniciativní a petiční výbor postoupí návrh zákona přímo předsedovi Federálního shromáždění.

(4) Pro volbu členů iniciativního a petičního výboru sněmoven se použijí přiměřeně ustanovení o volbě předsednictva Federálního shromáždění; pro volbu předsedy a místopředsedy výboru se použijí přiměřeně ustanovení o volbě předsedy a prvního místopředsedy Federálního shromáždění. Pro postup při jednání a hlasování iniciativního a petičního výboru sněmoven se použijí přiměřeně ustanovení o výboru sněmovny.

(1) Navrhovatelé mohou do 10 dnů od vrácení návrhu (§ 48 odst. 2) písemně požádat, aby stanovisko iniciativního a petičního výboru přezkoumaly sněmovny anebo předsednictvo Federálního shromáždění, pokud Federální shromáždění nezasedá.

(2) Pokud obě sněmovny anebo předsednictvo Federálního shromáždění vysloví nesouhlas se stanoviskem iniciativního a petičního výboru, je návrh zákona postoupen předsedovi Federálního shromáždění.

(1) Proti poslanci lze zavést disciplinární řízení, jestliže urazil v souvislosti s výkonem funkce poslance zákonodárného sboru nebo jiného ústavního činitele.

(2) Disciplinární řízení se zahajuje na návrh toho, koho se urážka týká. Návrh se podává mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny.

(1) Proti poslanci lze zavést disciplinární řízení i tehdy, jestliže je důvodné podezření, že se dopustil jednání, kterým závažně porušil poslanecký slib.

(2) Disciplinární řízení se zahajuje na návrh předsednictva sněmovny nebo jejího výboru. Návrh se podává mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny.

(1) Disciplinární řízení provádí mandátový a imunitní výbor.

(2) V disciplinárním řízení musí být poslanci poskytnuta možnost obhajoby. Je-li členem mandátového a imunitního výboru, není oprávněn v této věci hlasovat. Ten, jehož se urážka týká, nebo jeho zástupce je oprávněn se jednání mandátového a imunitního výboru účastnit.

(3) Po provedení potřebného šetření mandátový a imunitní výbor předloží návrh na usnesení předsednictvu sněmovny.

(1) Předsednictvo sněmovny projedná návrh mandátového a imunitního výboru a rozhodne o tom, zda se poslanec jednání, pro které bylo disciplinární řízení vedeno, dopustil a případně mu uloží některé disciplinární opatření podle odstavců 2 nebo 3. Ustanovení § 95 odst. 2 platí obdobně.

(2) Jde-li o disciplinární řízení podle § 93, může být poslanci uloženo, aby se ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem omluvil.

(3) Jde-li o disciplinární řízení podle § 94, může být poslanci uložena důtka.

(4) Poslanec má právo do 15 dnů od rozhodnutí předsednictva sněmovny požádat sněmovnu, aby rozhodnutí předsednictva sněmovny přezkoumala. Sněmovna rozhodne po rozpravě hlasováním, že disciplinární opatření potvrzuje nebo že rozhodnutí předsednictva sněmovny zrušuje. Zrušením rozhodnutí předsednictva sněmovny nebo potvrzením disciplinárního opatření disciplinární řízení končí.

(5) Pokud poslanec nepožádal o přezkoumání disciplinárního opatření uloženého podle odstavce 2 a poslanec se ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem neomluvil, předsednictvo sněmovny může na návrh toho, koho se urážka týká, rozhodnout o vhodném způsobu uveřejnění svého rozhodnutí.

(6) Pokud poslanec nepožádal o přezkoumání disciplinárního opatření uloženého podle odstavce 3, důtka se vyhlásí na nejbližší schůzi sněmovny.

(1) Odborné, organizační a technické úkoly spojené se zabezpečováním činnosti Federálního shromáždění, jeho orgánů, sněmoven a jejich orgánů plní Kancelář Federálního shromáždění. Podrobnosti upravuje zákon Federálního shromáždění.

(2) Kancelář Federálního shromáždění je právnickou osobou.

(3) Organizační řád a platový řád Kanceláře Federálního shromáždění schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění. Předsednictvu Federálního shromáždění přísluší stanovit opatřením k platovému řádu náležitosti, k jejichž úpravě jinak zmocňuje zvláštní zákon;¹) vydání se oznamuje ve Sbírce zákonů.

(1) Parlamentní institut plní úkoly informační, vědecké a školící instituce Federálního shromáždění.

(2) Podrobnosti upravuje statut Parlamentního institutu, který schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění.

(1) Parlamentní tiskový zpravodaj je informačním periodikem pro potřeby Federálního shromáždění i veřejnosti.

(2) Podrobnosti stanoví a schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění.

(1) K ochraně Federálního shromáždění a udržování pořádku zřizuje se Parlamentní stráž.

(2) Organizaci, úkoly, jakož i postavení a oprávnění jejích členů upravuje zákon Federálního shromáždění.

(1) Parlamentní dokumentací se rozumí záznamy Federálního shromáždění a oficiální publikace.

(2) Záznamy Federálního shromáždění jsou veškeré záznamy pořizované ve Federálním shromáždění a uchovávané na všech typech záznamových médií. Práci se záznamy Federálního shromáždění upravuje Spisový řád Federálního shromáždění.

(3) Oficiálními publikacemi Federálního shromáždění jsou:

(4) Oficiální publikace Federálního shromáždění dostávají všichni poslanci a osoby uvedené v § 17.