ČÁST PRVNÍ
Všeobecná ustanovení
§ 1
Článek 1
(1) Smluvní státy se zavazují vykonávat na žádost a za podmínek stanovených touto smlouvou rozhodnutí ve věcech trestních, jimiž byli státní občané jednoho ze smluvních států pravomocně odsouzeni soudem druhého státu k trestu odnětí svobody nebo k ochrannému opatření.
(2) Za státního občana smluvního státu se považuje osoba, která podle právního řádu tohoto státu má jeho státní občanství. Osoby, které mají státní občanství obou smluvních států, se podle této smlouvy nepředávají.
(3) V této smlouvě výraz „ochranné opatření“ znamená opatření spojené s odnětím svobody, které se ukládá podle trestních zákonů rozhodnutím soudů vedle trestu nebo namísto něho. Je-li doba opatření, která se má ještě vykonat, neurčitá, vychází se z nejvyšší výměry přípustné podle zákona.
§ 2
Článek 2
(1) Žádost podle článku 1 odst. 1 podává stát, jehož soud vynesl rozhodnutí (stát odsuzující). Stát, v němž má být soudní rozhodnutí vykonáno (stát vykonávající), může dát u státu odsuzujícího podnět k podání žádosti podle článku 1 odst. 1.
(2) Odsouzený, jeho zákonný zástupce, manžel, jeho příbuzní v pokolení přímém a jeho sourozenci mohou u každého ze smluvních států dát podnět k postupu podle odstavce 1. Stát odsuzující poučí odsouzeného o této možnosti.
§ 3
Článek 3
Písemný styk podle této smlouvy se uskutečňuje mezi ministrem spravedlnosti České republiky nebo ministrem spravedlnosti Slovenské republiky na straně jedné a spolkovým ministrem spravedlnosti Rakouské republiky na straně druhé. Diplomatická cesta se tím nevylučuje.