(1) Civilní službou je služba, kterou je občan podléhající služební povinnosti¹) povinen podle tohoto zákona vykonat, jestliže z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání²) odmítá vykonávat vojenskou základní (náhradní) službu nebo vojenská cvičení.³)

(2) Občan vykonává civilní službu formou pomocných činností v organizacích státu, obcí a u nevýdělečných nestátních právnických osob (dále jen „organizace“), zejména ve zdravotnictví, v sociálních službách, při ochraně životního prostředí, při likvidaci následků živelních pohrom a v jiných obecně prospěšných činnostech.

(3) Civilní služba pro odvedence⁴) je o polovinu delší než vojenská základní (náhradní) služba⁵) a pro vojáky v záloze o polovinu delší než nevykonaná vojenská cvičení.⁶)

(4) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může délku civilní služby zkrátit nařízením.

(5) Výkonem civilní služby nesmějí občanu, který ji vykonává, vzniknout neodůvodněné výhody proti těm občanům, kteří vykonávají vojenskou základní (náhradní) službu nebo vojenská cvičení.