(1) Pobočka zahraniční banky z jiného než členského státu je způsobilou pobočkou, pokud

(2) Česká národní banka po přijetí žádosti o licenci podle § 4e posoudí podmínky způsobilosti podle odstavce 1 a podmínky podle § 12a za účelem zjištění, zda jde o pobočku třídy 1, nebo pobočku třídy 2.

(3) Podmínky podle odstavce 1 písm. a) a b) jsou splněny, pokud je jiný než členský stát uveden na seznamu ve veřejném rejstříku třetích zemí a orgánů třetích zemí vedeném Evropským orgánem pro bankovnictví.

(4) Pokud stát, v němž má zahraniční banka z jiného než členského státu skutečné sídlo, není uveden ve veřejném rejstříku třetích zemí a orgánů třetích zemí podle odstavce 3 a současně je splněna podmínka podle odstavce 1 písm. c), požádá Česká národní banka Evropskou komisi, aby posoudila bankovní regulatorní rámec a požadavky mlčenlivosti dotčeného jiného než členského státu. Do rozhodnutí Evropské komise se pobočka zahraniční banky z jiného než členského státu považuje za pobočku třídy 1.

a) hlavní osoba má sídlo ve státě, který v souladu se svým bankovním regulatorním rámcem uplatňuje obezřetnostní požadavky a požadavky na výkon dohledu, které jsou srovnatelné s požadavky podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce,

b) příslušný orgán dohledu nad hlavní osobou podléhá požadavkům mlčenlivosti, jež jsou srovnatelné s požadavky podle § 25a, a

c) hlavní osoba má sídlo ve státě, který není uveden na seznamu vysoce rizikových států podle přímo použitelného předpisu Evropské unie vydaného podle čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849⁵⁰).