(1) Česká národní banka může nařídit bance nebo zahraniční bance z jiného než členského státu pro svoji pobočku, aby zajistila ověření svého řídicího a kontrolního systému nebo jeho části, anebo aby zajistila ověření informací předkládaných České národní bance ověřovatelem podle § 22b, pokud nastanou skutečnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na činnost banky nebo pobočky zahraniční banky z jiného než členského státu, její rizikový profil nebo postavení v rámci skupiny, jíž je banka nebo pobočka zahraniční banky z jiného než členského státu součástí.

(2) Česká národní banka v rozhodnutí podle odstavce 1 stanoví přiměřenou lhůtu pro provedení ověření, která nesmí být kratší než 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a určí část řídicího a kontrolního systému banky nebo pobočky zahraniční banky z jiného než členského státu, jejíž funkčnost a efektivnost má ověřovatel ověřit, nebo vymezí informace, k nimž se má ověřovatel vyjádřit.

(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 není přípustný rozklad.

(4) Banka nebo zahraniční banka z jiného než členského státu, které bylo nařízeno provést ověření, poskytne ověřovateli potřebnou součinnost.

(5) Ověření je dokončeno předložením zprávy o ověření České národní bance; zprávu o ověření předkládá banka nebo zahraniční banka z jiného než členského státu.

(6) Zpráva o ověření obsahuje alespoň

(7) Česká národní banka stanoví vyhláškou podrobnosti náležitostí zprávy o ověření podle odstavce 6, její strukturu a způsob pro její předložení České národní bance.

a) informace o ověřovateli a standardech použitých ověřovatelem při provedení ověření,

b) popis ověřovaných oblastí,

c) porovnání souladu ověřovaných oblastí s právními předpisy a standardy,

d) identifikaci nedostatků v ověřovaných oblastech a zhodnocení jejich závažnosti a

e) celkové vyhodnocení ověřovaných oblastí.