(1) Zaměstnanci zařazenému do první až třetí platové třídy (§ 4) může zaměstnavatel určit platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy, pokud okruh zaměstnanců, jichž se tento způsob určení platového tarifu týká, a pravidla pro určení platového tarifu v rámci rozpětí nejnižšího až nejvyššího platového stupně příslušné platové třídy sjedná v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu.

(2) Zaměstnance vykonávajícího umělecké nebo umělecko-pedagogické práce nebo činnost sportovce a trenéra, může zaměstnavatel zařadit i do platové třídy, pro kterou nesplňuje kvalifikační předpoklad nebo požadavek (§ 3).

(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci vykonávajícímu umělecké nebo umělecko-pedagogické práce nebo činnost sportovce a trenéra, určit v závislosti na rozsahu jeho pracovních povinností platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy, pokud okruh zaměstnanců, jichž se tento způsob určení platového tarifu týká, a pravidla pro určení platového tarifu v rámci rozpětí nejnižšího až nejvyššího platového stupně příslušné platové třídy sjedná v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu.

(4) Zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit okruh zaměstnanců vykonávajících umělecko-technické práce, kterým určí platový tarif obdobně podle odstavce 3.

(5) Zaměstnavatel, který je zdravotnickým zařízením a poskytuje zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění,¹⁰) může s předchozím souhlasem zřizovatele sjednat v kolektivní smlouvě způsob určení platového tarifu zaměstnancům zařazeným do čtvrté až dvanácté platové třídy v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň v příslušné platové třídě.