(1) Pro stanovení odvodu je rozhodný objem plnění uvedených v odstavci 2, která jsou subjektem odvodu zahrnuta do mzdových a ostatních osobních nákladů (dále jen „regulované mzdové náklady“).

(2) Regulovanými mzdovými náklady se pro účely tohoto nařízení rozumějí

a) mzdy⁹) s výjimkou mezd hrazených ze státního rozpočtu, doplatků do průměrného výdělku poskytnutých při převedení zaměstnanců na jinou práci¹⁰) a na základě rozhodnutí subjektu odvodu též s výjimkou mezd poskytnutých zaměstnancům se změněnou pracovní schopností,¹¹)

b) odměny za práci podle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,¹²)

c) odměny podle smluv o dílo a příkazních smluv,¹³)

d) odměny členů správních, dozorčích, revizních a obdobných orgánů,

e) částky, které subjekt odvodu poskytuje jako úhradu jiným subjektům v případech uvedených v písmenech a) až d).