(1) Devizový tuzemec - fyzická osoba může použít v zahraničí bez devizového povolení částku uhrazenou v zahraničí ke splnění její pohledávky vůči devizovému cizozemci, jejíž převod do tuzemska není podle zahraničního právního předpisu možný.

(2) Devizový tuzemec může použít v zahraničí bez devizového povolení částku uhrazenou v zahraničí ke splnění jeho pohledávky vůči devizovému cizozemci

a) k úhradě zahraničních daní a poplatků z této pohladávky,

b) k úhradě prokazatelných výloh spojených se správou a udržováním své nemovitosti v zahraničí, jakož i k úhradě běžných úroků a splátek hypotekárních půjček sjednaných v souladu se zákonem, pokud tato částka je výnosem z této nemovitosti,

c) k úhradě odměny a výloh zahraničního právního zastoupení v souvislosti s uplatněním a vymáháním této pohledávky,

d) k úhradě depozitních poplatků a výloh placených zahraničnímu subjektu za úschovu a správu cenných papírů k tíži z jejich výnosů.