OZBROJENÉ SÍLY ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

(1) K obraně svobody a nezávislosti České a Slovenské Federativní Republiky a ochraně jejího ústavního zřízení vytváří československý stát ozbrojené síly.

(2) Úkolem ozbrojených sil je

a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení České a Slovenské Federativní Republiky vnějším nepřítelem,

b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu a ústavní zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků České a Slovenské Federativní Republiky a

c) spolupůsobit při udržování bezpečnosti uvnitř státu v případě přímého násilného útoku proti ústavnímu zřízení České a Slovenské Federativní Republiky.

(3) Vojáků v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky. Podrobnosti, zejména pokud jde o právní poměry vznikající z takového použití, stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.

(4) Vojáků v činné službě smí být se souhlasem vlády České a Slovenské Federativní Republiky použito také při střežení objektů zvláštního významu a k ochraně státních hranic. Vojáci při střežení mají práva a povinnosti jako policisté.¹) Podrobnosti stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.

(1) Ozbrojené síly tvoří vojsko (odstavec 2) jako jejich základ a veřejné ozbrojené sbory, které určí vláda České a Slovenské Federativní Republiky, části těchto sborů nebo jednotliví jejich příslušníci, pokud podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů podléhají vojenskému velení; v době mimořádných opatření podle tohoto zákona (§ 46 až 50) po příslušném povolání (§ 46 odst. 2) též veřejné ochranné sbory určené zvláštními předpisy, jejich části nebo jednotliví příslušníci, a jednotky složené z těchto osob, jakož i osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45).

(2) Vojsko je souhrn vojáků. Vojáky se rozumějí osoby, které byly odvedeny (§ 15) a mají služební povinnost (§ 20).

(1) Útvary ozbrojených sil se doplňují bez rozdílu národnosti. Služebním jazykem je jazyk český a slovenský; ve styku s mužstvem neznalým služebního jazyka lze užít také jeho mateřského jazyka.

(2) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků ozbrojených sil, plynoucích z jejich příslušnosti k nim, zejména z nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejich příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož i o organizaci ozbrojených sil, upraví v mezích tohoto zákona, popřípadě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, v oboru své působnosti federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží prezidentu České a Slovenské Federativní Republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

(3) Počty vojska stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky na návrh ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky, předložený, pokud jde o vojska ministerstva vnitra, v dohodě s ministrem vnitra České a Slovenské Federativní Republiky.