Mimořádná opatření

(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu, nebo ústavní zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může prezident České a Slovenské Federativní Republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby vojáci v záloze, a to v počtu nepřesahujícím počet vojáků v záloze sedmi nejmladších ročníků narození.

(2) Mimo opatření uvedená v odstavci 1 může prezident České a Slovenské Federativní Republiky na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky nařídit, aby byly povolány k zvláštní službě veřejné ozbrojené sbory, které vláda České a Slovenské Federativní Republiky určila, veřejné ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů a jednotky složené z těchto osob. Osoby, které v takových případech budou povolány, mohou být již předem určeny. Povolané osoby podléhají vojenskému velení, stávají se příslušníky ozbrojených sil, i když nejsou vojáky, dnem, na který jsou povolány, při povolání sborů, jednotek nebo jejich částí dnem, na který je povolán sbor, jednotka nebo část, k nimž náleží. Podléhají po dobu této zvláštní služby vojenské kázeňské a soudní pravomoci a ustanovením trestního zákona o trestných činech vojenských.

(3) Po dobu trvání mimořádných opatření podle odstavce 1 nebo 2 nelze propustit ani z vojenské činné služby, ani ze zvláštní služby osoby, které v době vykonávání této služby dosáhly věku, kdy by jinak končila jejich branná povinnost.

(4) Mimořádná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 zrušuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Mobilizací se podle tohoto zákona rozumí hromadné povolání vojáků mimo činnou službu k mimořádné službě, přesahuje-li toto povolání svým rozsahem rozsah opatření uvedených v § 46.

(2) Mobilizace může být všeobecná nebo částečná; všeobecná mobilizace se vztahuje na všechny vojáky mimo činnou službu, kteří nejsou zproštěni mimořádné služby, jakož i na celé státní území; částečná mobilizace se vztahuje na část uvedených vojáků, popřípadě na část státního území.

(3) Mobilizaci nařizuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

(4) Opatření nařízená k provedení mobilizace se zrušují demobilizací. Nařizuje ji prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Jakmile je veřejně známo, že stát mobilizací vstoupil do stavu branné pohotovosti, jsou vojáci, kteří dlí mimo území České a Slovenské Federativní Republiky, povinni dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení vojenské činné služby. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit vojenskou činnou službu z území mimo Českou a Slovenskou Federativní Republiku, aby se přihlásili do vojenských služeb spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat, a aby pro případ, že jim na podkladě jejich přihlášky bude umožněna služba v armádě spojeneckého státu, tuto službu konali po dobu války. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnout.

(2) Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Vojákům v záloze a ve výslužbě, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.

(1) Za branné pohotovosti státu může prezident České a Slovenské Federativní Republiky na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky nařídit mimořádné odvody (§ 17 odst. 1) osob, podléhajících branné povinnosti (§ 5), které dosud nebyly odvedeny nebo byly z vojska propuštěny. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby uvedené v § 22 odst. 1 písm. e).

(2) Osoby odvedené při mimořádných odvodech nastupují mimořádnou službu v nástupní dny, které stanoví federální ministerstvo obrany, a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Ženy odvedené při mimořádných odvodech, jakož i osoby, které dobrovolně vstoupily do vojska toliko na dobu války, se propustí dnem propuštění z mimořádné služby zároveň z vojska [§ 22 odst. 1 písm. d)], nepožádají-li o přeložení do zálohy a nezavázaly-li se ani konat základní službu po skončení mimořádné služby.

(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu ozbrojených sil nebo v jiném důležitém obecném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Vojáci v záloze mladší 35 let mohou být zproštěny jen v případech hodných zvláštního zřetele.

(2) Zaměstnavatelé mohou požádat o zproštění povinnosti mimořádné služby pro své zaměstnance okresní vojenskou správu, v jejímž obvodu mají sídlo. Orgány státní správy mohou vyžadovat zproštění pro občany, pokud však jde o osoby v pracovním nebo obdobném poměru, až po projednání s jejich zaměstnavatelem.

(3) Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem nebo až za mimořádných opatření. Zproštění nabývá účinnosti, je-li provedeno předem, dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno až za mimořádných opatření, dnem, kdy příslušný orgán vojenské správy rozhodl o zproštění. Zaměstnavatelé a orgány státní správy jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro něž bylo zproštění provedeno, okresní vojenské správě, která zproštění provedla, a okresní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěné osoby.

(4) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze po pominutí důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.

(1) Branci, vojáci a osoby, jež byly určeny k zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědoměny, jsou povinni neodkladně hlásit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci, a to změny místa trvalého a přechodného pobytu, zaměstnavatele, zaměstnání, úrazy a vážná onemocnění mající vliv na výkon jejich branné povinnosti a změny údajů uvedených ve vojenských průkazech orgánům vojenské správy, u nichž jsou vedeni v evidenci.

(2) Vojenskou evidenci vojáků v činné službě vedou příslušné orgány ozbrojených sil, ostatních osob uvedených v odstavci 1 okresní vojenské správy. Způsob vedení vojenské evidence stanoví federální ministerstvo obrany obecně závazným právním předpisem. Zastupitelské úřady vedou vojenskou evidenci občanů České a Slovenské Federativní Republiky žijících v zahraničí.

(3) Orgány, které vedou evidenci obyvatelstva, spolupracují s okresními vojenskými správami při vedení vojenské evidence, zejména oznamují příslušným okresním vojenským správám, kteří branci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili.

(4) Orgány činné v trestním řízení oznamují vzetí do vazby nebo pravomocné odsouzení brance nebo vojáka mimo činnou službu okresní vojenské správě místa trvalého pobytu; nápravně výchovné ústavy ministerstva spravedlnosti České republiky a ústavy ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky oznamují propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

(5) Orgán pověřený vedením matriky příslušný podle místa trvalého pobytu brance nebo vojáka mimo činnou službu oznamuje jeho úmrtí příslušné okresní vojenské správě. Při úmrtí vojáka v činné službě zasílá kopii úmrtního listu vojenskému útvaru, jehož byl voják příslušníkem.

(6) Zaměstnavatelé mohou vyžadovat od svých zaměstnanců předložení vojenského průkazu ke zjištění údajů potřebných pro jejich zproštění (§ 50) a zabezpečení ostatních úkolů pro dobu mimořádných opatření.

(1) Osoby, které byly povolány k vojenské činné službě, k zvláštní službě, k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, jsou povinny povolání uposlechnout.

(2) Povolání se provádí povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou; při mobilizaci též mobilizační výzvou. Druhy povolávacích rozkazů stanoví federální ministerstvo obrany. Povolávací rozkazy se doručují poštou nebo prostřednictvím orgánů obcí pověřených výkonem státní správy; při mimořádných opatřeních rovněž prostřednictvím vojáků v záloze určených k osobním úkonům. Nebude-li při povolání k mimořádné službě stanoveno jinak, jsou povolané osoby povinny do čtyř hodin po uvědomění nastoupit cestu do stanoveného místa.

(3) Povolaným osobám hradí stát jízdné z místa trvalého pobytu do místa nastoupení, osobám propuštěným jízdné z místa propuštění do místa budoucího trvalého pobytu; podrobnosti stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.

(4) Osoby, které poruší odvodní povinnost nebo naruší průběh odvodního řízení, neuposlechnou povolání vydaného na základě branného zákona orgánem vojenské správy, úmyslně zničí, poškodí nebo zneužijí průkaz vydaný branci nebo vojákovi anebo průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, se dopouští přestupku, za který lze uložit pokutu do 3000 Kčs. Ustanovení předchozí věty platí i o osobách určených k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zvláštní službě a o osobách, u nichž má být zjištěna neschopnost k vojenské činné službě nebo nezpůsobilost k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil.

(1) K prokazování příslušnosti k ozbrojeným silám a pro potřeby vojenské evidence osob podléhajících služební povinnosti se vydává vojenský průkaz. Při služebním styku a v případech, kdy to vyplývá z účelu úkonu, je voják v činné službě povinen prokázat svoji příslušnost k ozbrojeným silám vojenským průkazem.

(2) Osobám trvale neschopným k vojenské činné službě se vydává průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, který obsahuje jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu a den propuštění osoby z vojska.

(3) Vojenské průkazy vydává federální ministerstvo obrany. Ve vojenských průkazech pro osoby podléhající služební povinnosti se uvádí jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu vojáka, vojenská hodnost a vojenský útvar; v průkazech pro vojáky v základní (náhradní) službě a v záloze se dále uvádí údaje o druhu služební povinnosti, vojenské odbornosti a jiné zvláštní záznamy (zdravotní apod.).

(4) Vojenský průkaz nelze připojit jako přílohu k podáním, předat nepovolaným osobám ani vyvézt do zahraničí. Ztrátu vojenského průkazu je občan povinen hlásit vojenské správě bez zbytečného prodlení.

(1) Branci, odvedenci, vojáci na trvalé dovolené a v záloze předkládají veškerá podání ve věcech svého branného poměru okresní vojenské správě místa trvalého pobytu. Rozhodnutí orgánů vojenské správy a doklady se občanům doručují přímo, poštou nebo prostřednictvím obecních úřadů pověřených výkonem státní správy.

(2) Okresní vojenské správy mohou povolat občany k jednání v případě vzniku pochybností o splnění jejich branné povinnosti.

(1) Občané České a Slovenské Federativní Republiky smějí vstoupit do cizích vojenských služeb jen s povolením prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. Osoba, které bylo uděleno toto povolení, je po dobu, po níž vykonává službu v armádě cizího státu, osvobozena od plnění branné povinnosti v ozbrojených silách České a Slovenské Federativní Republiky. Po skončení výkonu této služby podléhá branné povinnosti odpovídající jejímu věku.

(2) Povolení udělené podle odstavce 1 může prezident České a Slovenské Federativní Republiky kdykoliv odvolat. Pozbývá platnosti též, octne-li se stát, do jehož vojenských služeb občan vstoupil, ve válečném stavu s Českou a Slovenskou Federativní Republikou nebo se státem, který je spojencem České a Slovenské Federativní Republiky.

(3) Podrobnosti stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.