(1) Nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem. Právnická osoba prokazuje notáři svoji existenci výpisem z veřejného rejstříku, do kterého se zapisuje; nezapisuje-li se, prokazuje svoji existenci jiným způsobem, ze kterého lze soudit, že existuje, a také prohlášením o její existenci osobou, která za ni právně jedná.

(2) Je-li totožnost prokázána svědky totožnosti, musí notářský zápis obsahovat jejich prohlášení, že účastníky, popřípadě zástupce účastníků, svědky úkonů, důvěrníky a tlumočníky znají osobně.

(3) Není-li notáři prokázána totožnost, a jde-li o právnickou osobu, její existence, notář notářský zápis o právním jednání odmítne sepsat.

Judikatura k tomuto ustanovení

  • Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, se odmítá. Soud nes…

  • Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce v insolvenčním řízení, který se domáhal určení, že žalovaná nemá pohledávku a že tato pohledávka není zajištěná. Soud dospěl k závěru, že insolvenční správce není…