JEDNÁNÍ VOJENSKÉHO SOUDU
Důstojnost soudního jednání
Některé další úkony soudu

(1) Před zahájením jednání vyvolá zapisovatel přede dveřmi jednací síně hlasitě a srozumitelně věc, která bude projednávána. Zároveň předběžně zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k jednání obeslány a vyzve je ke vstupu do jednací síně. Vyvolání věci tímto způsobem může být nahrazeno vhodným technickým zařízením. Není přípustné, aby se kromě soudních osob někdo další zdržoval v jednací síni před vyvoláním věci.

(2) Do jednací síně se vstupuje s nepokrytou hlavou; to se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sborů ve službě a na ženy.

(1) Při příchodu nebo odchodu senátu (samosoudce) povstanou osoby přítomné v jednací síni. Jestliže není k dispozici poradní síň, musí být soudci v stejnokroji a na svých místech již při vyvolání věci.

(2) K senátu (samosoudci) se mluví jen ve stoje. Předseda senátu (samosoudce) však může dovolit osobám, jejichž věk nebo zdravotní stav to odůvodňuje, aby při přednesech i výpovědi seděly.

(3) Ve stoje vyslechnou všichni přítomní, včetně senátu a zapisovatele, vyhlášení výroku rozsudku. Jinak během jednání sedí všichni přítomní na svých místech.

(4) Osoby přítomné v jednací síni jsou povinny zdržet se všeho, co by mohlo narušit hladký průběh soudního jednání.

(5) Stranám a jejich zástupcům je třeba umožnit, aby se v průběhu jednání navzájem poradili o svých stanoviscích a návrzích. Za tím účelem je možno jednání na přiměřenou dobu přerušit.

(6) Kouření nebo požívání jídel a nápojů v jednací síni je zakázáno.

(1) V jednací síni se všem, s výjimkou osob mladších patnácti roků, vyká.

(2) Senát, zapisovatel i ostatní přítomné osoby se vzájemně oslovují „pane - paní - slečno“ s připojením hodnosti, funkce nebo procesního postavení, ve kterém oslovený vystupuje, nebo jeho akademického titulu. Pouze osoby mladší patnácti roků lze oslovit, jeví-li se to účelným pro překonání jejich ostychu, jen jménem.

(3) Jestliže je nezbytné rozlišit osoby ve stejném procesním postavení, lze oslovení podle předchozího odstavce doplnit i příjmením konkrétní osoby.

(1) Před vyhlášením rozhodnutí se senát odebere do poradní síně. Není-li k dispozici poradní síň, vyzve předseda senátu přítomné, aby jednací síň opustili.

(2) Před návratem soudu z poradní síně zařídí zapisovatel, aby účastníci jednání zaujali opět svá místa v jednací síni. Konala-li se porada přímo v jednací síni, vyzve zapisovatel, po skončení porady účastníky k návratu do jednací síně, popřípadě se k výzvě použije vhodné technické zařízení.

(3) Obdobně jako senát postupuje i samosoudce.

(1) Před vyhlášením rozsudku vyzve předseda senátu (samosoudce) přítomné, aby povstali. Sám vyhlašuje rozsudek až do konce výrokové části rovněž ve stoje, důstojným způsobem, plynule a hlasitě.

(2) Po vyhlášení výrokové části rozsudku vyzve předseda senátu (samosoudce) přítomné, aby usedli, a sám, rovněž vsedě, srozumitelně a přesvědčivě rozsudek odůvodní a poučí o opravném prostředku.

(3) Obdobně se postupuje i při vyhlašování výroku a odůvodnění usnesení s tím rozdílem, že se celé usnesení vyhlašuje vsedě.

(4) Po úplném vyčerpání obsahu jednání prohlásí předseda senátu (samosoudce) jednání za skončené a vyzve přítomné, aby se vzdálili z jednací síně.

(1) Jestliže je veřejnost vyloučena, oznámí se takové rozhodnutí senátu (samosoudce) zřetelně na dveřích jednací síně zároveň se zákazem vstupu nepovolaným osobám.

(2) Jestliže lze očekávat, že občané projeví o projednání některé věci větší zájem, učiní předseda senátu (samosoudce) opatření k důstojnému průběhu jednání. Zejména nařídí projednání věci do vhodné jednací síně, přičemž v případě nebezpečí přeplňování jednací síně je oprávněn regulovat přístup vydáním vstupenek. O tom musí být veřejnost vhodným způsobem informována.

(1) Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti nebo prohlásí-li obviněný, že neovládá jazyk, ve kterém se jednání vede, přibere se tlumočník. Tlumočník může být zároveň zapisovatelem. Tato okolnost se poznamená v protokolu.

(2) Podle ustanovení odstavce 1 se postupuje obdobně i při výslechu osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.

(1) Příslušníci ozbrojených sil a ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají, popřípadě vyrozumívají prostřednictvím příslušného velitele (náčelníka). Má-li být osoba předvedena, zasílá vojenský soud žádost o předvedení nadřízenému, jemuž je předváděný, popř. eskortovaný podřízen.

(2) Osoby, které nejsou příslušníky ozbrojených sil nebo sborů v činné službě, předvádí orgány policie. O předvedení takových osob žádá soud útvar policie příslušný podle místa pobytu této osoby.

(3) Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě se předvolávají prostřednictvím nápravně výchovného ústavu nebo věznice s dožádáním o jejich předvedení. Je-li předvolaná osoba ve vazbě v jiné věci, je třeba k dožádání připojit písemný souhlas příslušného prokurátora, předsedy senátu nebo samosoudce s předvedením.

(4) Osoby, které se nacházejí v ústavech ochranného léčení, ochranné výchovy a psychiatrických léčebnách, se předvolávají prostřednictvím těchto ústavů (zdravotnických zařízení), které zajistí jejich předvedení.

(1) Písemnost určená tomu, na němž se vykonává trest odnětí svobody nebo který je ve vazbě, doručuje se prostřednictvím nápravně výchovného ústavu a věznice, ve které je umístěn, nebo při nutném urychlení i osobně pověřeným pracovníkem soudu.

(2) Písemnost určená příslušníku ozbrojených sil a ozbrojených sborů v činné službě, který není hromadně ubytován ve vojenských objektech nebo objektech ozbrojených sborů, doručuje se přímo; v ostatních případech se doručuje prostřednictvím jeho nadřízeného. Není-li znám útvar, ve kterém voják koná službu, doručuje se písemnost prostřednictvím posádkové správy; není-li známa, prostřednictvím vojenské okresní správy.

(1) Protokol o jednání se diktuje hlasitě, aby přítomní diktované znění slyšeli. Předseda senátu (samosoudce) může vyslýchanému, zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď do protokolu nadiktoval. Tato okolnost se zaznamená v protokolu.

(2) Protokol o jednání může být vyhotoven podle nahlas diktovaného znění těsnopisem nebo záznamovou technikou; o tom se v protokolu připojí doložka, v níž se uvede jméno a příjmení pracovníka, který protokol podle záznamu vyhotovil. Předseda senátu (samosoudce) je povinen ověřit, zda obsah vyhotoveného protokolu je totožný s obsahem záznamu, a správnost vyhotovení protokolu potvrdí svým podpisem. Pokud zákony o řízení před soudem nestanovují jinak, není třeba záznam uchovávat. Je-li protokol o jednání vyhotoven tímto způsobem, lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání, s výjimkou hlavního líčení, veřejného a neveřejného zasedání.

(3) Protokol o výpovědi toho, kdo nevypovídá v českém nebo slovenském jazyce, se zapíše v některém z těchto jazyků. Záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část pokud možno také v jazyku, jímž vyslýchaný vypovídá.

(4) Není-li poradě o hlasování přítomen zapisovatel, sepíše a zalepí protokol o hlasování předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu; v protokolu se vyznačí, kdo jej sepsal a podepíší jej všichni členové senátu.

(5) Protokol o hlasování smí otevřít jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o řádném opravném prostředku a předseda senátu nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona a odvolání, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí, opatří otiskem kulatého úředního razítka a otevření potvrdí svým podpisem.

(6) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.

(1) Na žádost toho, komu byl stejnopis rozhodnutí doručen dříve než rozhodnutí nabylo právní moci, vyznačí soud na předloženém stejnopisu rozhodnutí doložku o právní moci.

(2) Na žádost toho, komu byl doručen stejnopis rozhodnutí, vyznačí soud na předloženém rozhodnutí doložku vykonatelnosti rozhodnutí.

(3) Podání návrhu na doplnění rozsudku není na překážku připojení doložky o právní moci a doložky vykonatelnosti rozhodnutí.

(1) Písemná podání je nutno předložit soudu v tolika stejnopisech, kolik je jich třeba, aby po jednom stejnopisu mohl dostat soud a každý, komu se mají tyto písemnosti doručit.

(2) Nepředloží-li účastník ve stanovené lhůtě potřebný počet stejnopisů písemného podání, ačkoli byl k tomu vyzván, může tyto stejnopisy vyhotovit soud na účastníkův náklad; na to musí být účastník ve výzvě upozorněn. Náklady se vyznačí v seznamu nákladů.

(1) Spisy, které byly zcela nebo zčásti zničeny nebo se ztratily, rekonstruuje, jestliže je to třeba, na návrh nebo bez návrhu podle záznamů v rejstřících a jiných evidenčních pomůckách soud, který ve věci konal řízení v prvním stupni. O tom pořídí záznam, v němž vyznačí den podání návrhu, data všech jednání, data rozhodnutí ve věci, údaj, zda byl, kým byl a kdy byl podán opravný prostředek a způsob jeho vyřízení. Údaje o soudních poplatcích se nevyznačují.

(2) Soud pořídí ověřené opisy stejnopisů vyhotoveného rozhodnutí nebo jiných písemností, které má sám, nebo které si vyžádá od jiného soudu nebo jiného státního orgánu. Na ověřených opisech stejnopisů připojí doložku, že opis nahrazuje zničenou nebo ztracenou listinu. Za tím účelem může uložit stranám, jejich zástupcům a jiným osobám, aby předložili stejnopisy podání, opisy rozhodnutí a jiné písemnosti; tyto listiny soud po opatření ověřeného opisu vrátí.

(3) Nestačí-li prostředky uvedené v odstavci 2, soud provede potřebná šetření, zejména za účelem osvědčení toho, jak výpovědi byly protokolovány, vyslechne osoby, jež byly vyslechnuty jako strany, svědci, znalci, popřípadě provede jiná osvědčení a výsledek těchto šetření zachytí v protokole o rekonstrukci. Protokolem o rekonstrukci se nahrazují listiny, zejména různá podání, protokoly o jednání a přílohy. Opis protokolu o rekonstrukci se doručí známým stranám. Vznesou-li strany námitky proti znění protokolu, soud je k němu připojí.

(1) Soudy jsou oprávněny vyžadovat od orgánů obcí, okresních úřadů, orgánů policie i od jiných orgánů a organizací součinnost při plnění svých úkolů, a to zejména sdělování skutečností, které mají význam pro soudní řízení a rozhodování (§ 8 tr. ř.).

(2) Od orgánů obcí a okresních úřadů lze vyžadovat zejména zprávy o chování, majetkových a sociálních poměrech obviněného, které mají podklad ve vlastních poznatcích těchto orgánů.

(3) Od orgánů policie mohou soudy vyžadovat zejména zprávy o chování obviněného a účastníků řízení, o chování podmíněně odsouzeného a podmíněně propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody ve stanovené zkušební době a o chování odsouzeného pro účely rozhodnutí o zahlazení odsouzení a o pobytu a zaměstnání osob. Je-li toto třeba, orgány policie na žádost soudu provádějí pátrání po pobytu osoby.

(4) Od zaměstnavatelů mohou soudy vyžadovat zprávy o chování jejich pracovníků v zaměstnání a o jejich výdělkových poměrech nebo i o dalších skutečnostech, pokud je toho třeba k soudnímu řízení a rozhodnutí.