ÚVODNÍ USTANOVENÍ

(1) Právem na zaměstnání se rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí,

a) na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání,

b) na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění,

c) na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání.

(2) Občan má právo na zabezpečení vhodného zaměstnání odpovídajícího jeho zdravotnímu stavu, s přihlédnutím k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání a možnosti ubytování (dále jen „vhodné zaměstnání“).

(3) Občan má právo svobodně si zvolit své zaměstnání a vykonávat je na celém území České a Slovenské Federativní Republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí.

(4) Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce; to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí anebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.

(1) Účastníky právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona jsou
pokud zákon nestanoví jinak.

a) příslušné státní orgány,

b) občané,

c) právnické osoby zaměstnávající občany a dále fyzické osoby, které jsou podle právních předpisů oprávněny podnikat a při provozování podnikatelské činnosti zaměstnávají občany,

d) právnické a fyzické osoby, které vykonávají činnosti podle tohoto zákona, zejména při zprostředkování zaměstnání, rekvalifikaci a pracovní rehabilitaci,

(2) Občané jako účastníci právních vztahů podle tohoto zákona jsou českoslovenští státní občané. Stejné právní postavení mají cizinci a osoby bez státní příslušnosti, které jsou zaměstnávány podle československých právních předpisů; do zaměstnání však mohou být přijati jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno povolení k pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky¹) a povolení k zaměstnání.²)

(3) Povolení k zaměstnání se nevyžaduje k zaměstnávání cizince (osoby bez státní příslušnosti),

a) kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka,²⁶) jestliže

1. dovršil dobu tří let pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky, nebo

2. uzavřel manželství s občanem, který má státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky, pokud toto manželství trvá, nebo

3. má alespoň jedno dítě, které má státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky,

b) kterému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky,

c) který je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkem zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud je mezinárodní smlouvou sjednanou jménem vlády České a Slovenské Federativní Republiky zaručena vzájemnost.

(4) Obdobně jako k přijetí do zaměstnání se povolení k zaměstnání vyžaduje též, má-li cizinec (osoba bez státní příslušnosti) vykonávat práci na území České a Slovenské Federativní Republiky v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k výkonu této práce vyslal na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.

(1) Státní politika zaměstnanosti směřuje k dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivním využití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání; zabezpečují ji federální ministerstvo práce a sociálních věcí a v působnosti republik státní orgány, o nichž to stanoví zákony národních rad.²)

(2) Při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti federální ministerstvo práce a sociálních věcí zejména

a) soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce a zpracovává prognózy a strategii vývoje zaměstnanosti,

b) navrhuje opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce a k vytváření souladu mezi zdroji a potřebami pracovních sil v celostátním měřítku,

c) navrhuje programy k dalšímu pracovnímu uplatnění zaměstnanců v případech velkých strukturálních změn prováděných v působnosti federálních ústředních orgánů,

d) usměrňuje zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České a Slovenské Federativní Republiky a pracovních sil z České a Slovenské Federativní Republiky v zahraničí,

e) navrhuje opatření k realizaci úkolů vyplývajících pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku z uzavřených mezinárodních úmluv v oblasti zaměstnanosti.