(1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci podle § 45 odst. 2, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže

a) náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat nebo

b) nenáleží pachateli přestupku nebo

c) pachatel přestupku není znám.

(2) Zabrat nelze věc, je-li její hodnota v nápadném nepoměru k povaze přestupku.