(1) Devizový tuzemec může bez devizového povolení

a) vrátit plnění uskutečněné devizovým cizozemcem devizovému tuzemci bez právního důvodu,

b) platit výlohy související se soudním nebo jiným právním řízením v zahraničí, jež bylo zahájeno proti devizovému tuzemci nebo devizovým tuzemcem při plnění povinnosti podle tohoto zákona včetně výloh souvisejících s právním zastoupením,

c) platit do zahraničí pokud je k této platbě povinen podle vykonatelného rozhodnutí soudu nebo vykonatelného rozhodnutí jiného oprávněného československého orgánu nebo jestliže tato platba je stanovena v obecně závazném československém právním předpise.⁸)