(2) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti příslušníka ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým platem oprávněného po úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem poskytovaným z téhož důvodu nebo s příspěvkem za službu se rovnala jeho průměrnému čistému platu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani ke změně výše a ke zvýšení již přiznaných důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení. Tato náhrada náleží oprávněnému nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.