(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.

(2) Nárok na náhradu za ztrátu na platu z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví, nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých a na příspěvek za službu se nepromlčuje; nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují ve lhůtách stanovených v § 154 odst. 2 a 3.

(3) Jestliže příslušník uplatní svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí.

(4) Nárok uplatňuje příslušník podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím.

(5) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 50 odst. 3, § 66, § 121 odst. 3 a § 144 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když to není v řízení namítáno.