ČÁST IV
Souběžná trestní řízení

1. Kterýkoli smluvní stát, který před zahájením nebo v průběhu řízení pro trestný čin, který nepovažuje za politický nebo výlučně vojenský, zjistí, že probíhá řízení v jiném smluvním státě proti téže osobě pro tentýž trestný čin, posoudí, zda může buď zastavit nebo přerušit své řízení nebo je předat do jiného státu.

2. Pokud nepovažuje vzhledem k okolnostem za vhodné zastavovat nebo přerušovat řízení, sdělí to druhému státu zavčas, v každém případě před vynesením rozsudku ve věci.

1. V případech uvedených v článku 30. odst. 2 se příslušné státy podujmou u každého případu po posouzení okolností uvedených v článku 8, rozhodnout, který z nich bude pokračovat jako jediný, v řízení. V průběhu tohoto konsultativního procesu příslušné státy odloží vynesení rozsudku ve věci, aniž však by byly povinny prodloužit toto odložení o víc jak 30 dnů od odeslání sdělení uvedeného v článku 30, odst. 2.

2. Ustanovení odstavce 1 nebude závazné pro stát,

(a) který odeslal sdělení uvedené v článku 30 odst. 2, pokud hlavní líčení bylo za přítomnosti obžalovaného zahájeno před odesláním sdělení;

(b) kterému toto sdělení bylo zasláno, pokud hlavní líčení bylo za přítomnosti obžalovaného zahájeno před přijetím sdělení.

(a) měla jedna osoba, nebo několik osob společně spáchat několik skutkově různých trestných činů, které jsou trestné podle právních řádů všech těchto států;

(b) několik osob společně mělo spáchat jeden trestný čin, trestný podle právního řádu všech těchto států.