1. Každý smluvní stát přijme potřebná opatření k založení své pravomoci k řízení o trestných činech uvedených v článku 1 pro případ, že domnělý pachatel se nachází na jeho území a stát ho nevydá po obdržení žádosti o jeho vydání od smluvního státu, jehož pravomoc se opírá o pravidlo o pravomoci, které obsahují rovněž právní předpisy dožádaného státu.

2. Tato Úmluva nevylučuje žádnou trestní pravomoc uplatňovanou v souladě s vnitrostátním právním řádem.