(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „náhrada za ztrátu na výdělku“), příslušející pracovníkům podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších předpisů,¹) se upravuje tak, že se průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle dřívějších předpisů,²) zvyšuje takto:

(2) Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku v průběhu pololetí, průměrný čistý výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se za toto pololetí nezvyšuje.

(3) Úprava podle odstavce 1 se provede na žádost pracovníka i v případech, kdy po 31. prosinci 1990 mu náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela, protože to neumožňovalo ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce.

a) o 18,5 % za druhé pololetí 1991,

b) o 5 % za první pololetí 1992,

c) o 20 % za druhé pololetí 1992,

d) o 10 % za první pololetí 1993.