26. § 14 včetně nadpisu zní:
㤠14
Zdaňovací období, odvod a splatnost daně, zálohové vracení daně
(1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.
(2) Daň se odvádí
a) jednou částkou za měsíc podle odstavce 4, nebo
b) zálohovými pevnými částkami podle odstavců 5 až 9.
(3) Měsíční daňovou povinností se rozumí daňová povinnost za bezprostředně předcházející zdaňovací období.
(4) Jednou částkou za měsíc odvádějí daň plátci, jejichž měsíční daňová povinnost, s výjimkou daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. b), nepřesáhne částku 100 000 Kč, nejpozději do 25. dne po skončení zdaňovacího období.
(5) Zálohové pevné částky odvádějí plátci
a) jedenkrát za měsíc, pokud jejich měsíční daňová povinnost, s výjimkou daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. b), překročí částku 100 000 Kč a nepřesáhne částku 2 000 000 Kč,
b) denně, pokud jejich měsíční daňová povinnost, s výjimkou daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. b), přesáhne částku 2 000 000 Kč.
(6) Zálohovou pevnou částku podle odstavce 5 písm. a), ve výši jedné poloviny rozdílu mezi daňovou povinností bezprostředně předcházejícího zdaňovacího období a nárokem na vrácení daně uplatněném v bezprostředně předcházejícím zdaňovacím období, je plátce povinen si vypočítat sám.
(7) Výši zálohových pevných částek podle odstavce 5 písm. b) stanoví finanční orgán. Přihlíží přitom k výši a časovému rozložení vzniku daňové povinnosti a k výši nároku na vrácení daně uplatněného podle § 12 odst. 1 písm. a) a b) za bezprostředně předcházející zdaňovací období.
(8) Plátci, kteří odvádějí zálohovou pevnou částku podle odstavce 5 písm. a), jsou povinni odvést tuto zálohu do 10. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla, a vyrovnat daňovou povinnost za tento měsíc do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla.
(9) Splátkové období začíná u plátců, kteří odvádějí zálohové pevné částky denně, 26. dnem měsíce, ve kterém daňová povinnost vznikla, a končí 25. dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňová povinnost vznikla. Plátci jsou povinni v poslední den splátkového období místo odvodu zálohové pevné částky vyrovnat daňovou povinnost za měsíc, ve kterém daňová povinnost vznikla.
(10) Daň za zdaňovací období, v němž byl plátce zaregistrován, odvede plátce nejpozději do 25. dne po skončení tohoto zdaňovacího období. Byl-li plátce zaregistrován v jiný než první pracovní den zdaňovacího období, odvede daň za první dvě zdaňovací období vždy do 25. dne po skončení příslušného zdaňovacího období.
(11) Při dovozu vybraných výrobků se daň odvádí ve lhůtě, kterou stanoví celní zákon.¹⁹)
(12) Plátce, jemuž ve zdaňovacím období nevznikne daňová povinnost, s výjimkou daňové povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. b), a který za stejné zdaňovací období bude uplatňovat nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. a), může požádat finanční orgán o zálohu na vrácení daně. Žádost plátce předkládá do 11. dne zdaňovacího období, do 21. dne zdaňovacího období a do 1. dne zdaňovacího období bezprostředně následujícího, pokud prokázaný nárok na vrácení daně přesáhne ke dni podání žádosti 50 000 Kč. Do každé lhůty uvedené v tomto odstavci může plátce požádat o zálohu na vrácení daně jen jednou.
(13) Žádost o zálohu na vrácení daně musí být podána písemně a musí být doložena daňovým dokladem podle § 10 odst. 5. Žádost o zálohu na vrácení daně je osvobozena od správních poplatků.
(14) Požádá-li plátce o zálohu na vrácení daně způsobem uvedeným v odstavcích 12 a 13, finanční orgán požadovanou částku vrátí do 30 dnů od posledního dne lhůty uvedené v odstavci 12.
(15) Poukáže-li finanční orgán zálohu na vrácení daně po lhůtě stanovené v odstavci 14, je povinen zaplatit plátci úrok z této částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí.“.
Poznámka pod čarou č. 19) zní:
„¹⁹) § 270 zákona ČNR č. 13/1993 Sb.“.