28. § 16 odst. 1 až 3 zní:
„(1) Pokud plátci uvedou v daňovém přiznání daňovou povinnost nižší, než je jejich skutečná daňová povinnost, nebo uplatní nárok na vrácení daně vyšší, než je jejich skutečný nárok, stanoví finanční orgán zvýšení daně ve výši 100 % z částky, o kterou plátci daňovou povinnost snížili, nebo z částky, o kterou plátci zvýšili nárok na vrácení daně. Zjistí-li tyto skutečnosti plátci sami a uvědomí-li o tom neprodleně finanční orgán způsobem uvedeným v § 13 odst. 4, stanoví finanční orgán zvýšení daně ve výši 20 % z částky, o kterou plátci daňovou povinnost snížili, nebo z částky, o kterou plátci zvýšili nárok na vrácení daně. Nepředloží-li plátci daňové přiznání, ačkoliv tak byli povinni učinit, a neodvedou-li zároveň daň ve stanovené lhůtě, pohlíží se na tuto skutečnost stejně, jako kdyby na daňovém přiznání uvedli nulovou daňovou povinnost.
(2) Nebyla-li daň nebo záloha na daň zaplacena včas a ve správné výši, jsou plátci povinni zaplatit nedoplatek daně a penále ve výši 0,1 % z nedoplatku daně za každý den prodlení. Vrátí-li finanční orgán daň proto, že plátci uplatnili nárok na vrácení daně vyšší, než byl jejich skutečný nárok, jsou plátci povinni zaplatit částku daně, která jim byla vrácena, a penále ve výši 0,1 % z této částky za každý den ode dne vrácení daně do dne zaplacení penále. Penále ve výši 0,1 % z dlužné částky jsou plátci povinni zaplatit i v případě, nezaplatí-li včas zvýšení daně podle odstavce 1.
(3) Pokud plátci nepředloží daňové přiznání včas a přitom odvedou daň ve stanovené lhůtě, finanční orgán jim může uložit pokutu až do výše 10 % z daňové povinnosti za zdaňovací období, jehož se toto daňové přiznání týká.“.