ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na orgány druhé smluvní strany činné v občanských a trestních věcech, vystupovat před nimi, podávat žádosti a návrhy a vykonávat jiné procesní úkony za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.

(3) Ustanovení této smlouvy o státních občanech smluvních stran se vztahují přiměřeně i na právnické osoby zřízené podle právního řádu jedné ze smluvních stran, které mají sídlo na území některé ze smluvních stran.

(1) Pro účely této smlouvy výraz „občanské věci“ označuje věci, které projednávají a rozhodují soudy smluvních stran v občanském soudním řízení.

(2) Pro účely této smlouvy výraz „justiční orgán“ označuje každý státní orgán jedné ze smluvních stran příslušný k projednání věcí upravených touto smlouvou.

(3) Pro účely této smlouvy jsou ústředními justičními orgány v České republice Ministerstvo spravedlnosti České republiky a Generální prokuratura České republiky a ve Slovenské republice Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky a Generální prokuratura Slovenské republiky.

(1) Listiny, které byly vydány nebo ověřeny jednou smluvní stranou a které jsou opatřeny otiskem úředního razítka a podpisem oprávněné úřední osoby, jsou platné a účinné na území druhé smluvní strany bez dalšího ověření. Totéž platí i pro opisy a překlady listin, které byly ověřeny.

(2) Listiny, které se na území jedné smluvní strany považují za veřejné, mají důkazní moc veřejných listin též na území druhé smluvní strany.

(1) Svědek nebo znalec, který se na základě předvolání dostaví před dožadující orgán druhé smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství stíhán za trestný čin, jehož se dožádání týká, ani za jiný čin, který spáchal před překročením státní hranice dožadující smluvní strany, a není možno na něm vykonat trest uložený za takový trestný čin.

(2) Ochranu uvedenou v odstavci 1 však svědek nebo znalec ztratí, když neopustí území dožadující smluvní strany do 7 dní po tom, kdy mu dožadující orgán oznámí, že jeho přítomnost již není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.

(3) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů za cestu a pobyt, jakož i svědečného nebo znalečného. V předvolání se uvede, jaké náhrady svědkovi nebo znalci patří, a na jeho žádost se mu poskytne záloha na náhradu nákladů.

(4) Je-li svědek, který má být předvolán, ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané smluvní strany, předá se dožadující smluvní straně k provedení výslechu, pokud s tím souhlasí, a za podmínky, že jej dožadující smluvní strana předá zpět ve lhůtě, kterou dožádaná smluvní strana stanoví.