ČÁST IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 20
Článek 20
(1) Doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky se považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem.
(2) Pokud občan neměl ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem zaměstnavatele se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky, považují se doby zabezpečení získané před tímto dnem za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl občan trvalý pobyt ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem.
§ 21
Článek 21
(1) Příslušné úřady upraví ve správním ujednání nezbytná opatření k provádění této smlouvy.
(2) Nositelé zabezpečení si vzájemně poskytují bezplatnou správní pomoc (provádějí administrativní úkony a služby), sdělují údaje a informace potřebné pro posuzování nároků.
(3) Dávky do druhého smluvního státu se vyplácejí podle platební dohody sjednané mezi oběma smluvními státy, pokud by takové dohody nebylo, v měně směnitelné ve smluvním státě příjemce dávky.
(4) Nositelé zabezpečení si vzájemně uznávají doklady vydávané příslušnými orgány druhého smluvního státu; posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob pro účely poskytování dávek podmíněných nepříznivým zdravotním stavem náleží do působnosti příslušného orgánu smluvního státu, jehož nositel má poskytovat dávku.
§ 22
Článek 22
(1) Žádosti, opravné prostředky a jiná podání, které se předkládají při provádění této smlouvy nebo právních předpisů jednoho smluvního státu u příslušného úřadu, nositele zabezpečení, u jiného příslušného orgánu nebo u soudu jednoho smluvního státu, se považují za žádosti, opravné prostředky a jiná podání předložená u příslušného úřadu, nositele zabezpečení, jiného příslušného orgánu nebo soudu druhého smluvního státu.
(2) Návrhy a opravné prostředky, které musí být podány ve stanovené lhůtě nositeli zabezpečení nebo příslušnému soudu jednoho smluvního státu, se považují za podané včas, jestliže byly doručeny ve stanovené lhůtě nositeli zabezpečení nebo příslušnému soudu druhého smluvního státu.
(3) Žádosti, opravné prostředky a jiná podání ve věci sociálního zabezpečení občanů jednoho smluvního státu podané u nositele zabezpečení nebo u příslušného soudu druhého smluvního státu nelze odmítnout z toho důvodu, že jsou napsány v úředním jazyce prvního smluvního státu.
§ 23
Článek 23
(1) Styk příslušných úřadů, nositelů zabezpečení, příslušných orgánů a soudů obou smluvních států při provádění této smlouvy se uskutečňuje přímo.
(2) Nositelé zabezpečení, příslušné orgány a soudy obou smluvních států si poskytují v sociálním zabezpečení vzájemnou pomoc v témže rozsahu, jako by se jednalo o provádění vlastního sociálního zabezpečení.
§ 24
Článek 24
Konzulům obou smluvních států přísluší právo zastupovat (osobně nebo osobou jimi zmocněnou) občany svého smluvního státu před příslušnými úřady, nositeli zabezpečení, příslušnými orgány a soudy druhého smluvního státu.
§ 25
Článek 25
Lékařská vyšetření pro účely sociálního zabezpečení osob zdržujících se na území druhého smluvního státu se provádějí na žádost nositele zabezpečení prvního smluvního státu za stejných podmínek jako pro nositele zabezpečení druhého smluvního státu.
§ 26
Článek 26
Vyskytnou-li se při provádění této smlouvy tvrdosti, mohou se příslušné úřady obou smluvních států dohodnout o způsobu použití ustanovení této smlouvy. Obdobně se postupuje i v případě, dojde-li při jejím provádění k rozdílnému výkladu. Nebude-li dosaženo shody, dohodnou se příslušné úřady smluvních států na dalším postupu.