NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ OSOB SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÝCH
Nemocenské

(1) Nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných je dobrovolné. Nemocenského pojištění může být účastna jen osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna důchodového zabezpečení podle této části.

(2) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění vzniká dnem, od kterého se přihlásila k nemocenskému pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém se k pojištění přihlásila; nemocenské pojištění však vznikne dnem, od kterého se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, pokud se přihlásila k nemocenskému pojištění nejpozději do osmi dnů ode dne

a) vzniku účasti na důchodovém zabezpečení,

b) podání přehledu o příjmech podle zvláštního zákona,⁴⁵) vznikla-li účast na důchodovém zabezpečení podle § 145c odst. 3, nebo

c) zániku účasti na důchodovém zabezpečení podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) nebo zániku nároku na invalidní důchod nebo na výplatu starobního důchodu.

(3) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění zaniká

a) dnem, od kterého se odhlásila z nemocenského pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém se z nemocenského pojištění odhlásila,

b) dnem zániku účasti na důchodovém zabezpečení,

c) posledním dnem kalendářního měsíce, na který bezprostředně navazují tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí, za které nebylo zaplaceno splatné pojistné na nemocenské pojištění (dále jen „pojistné“).

(4) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro spolupracující osoby s tím, že přihlášení k nemocenskému pojištění a odhlášení z něho provádí za ně osoba samostatně výdělečně činná.

a) nemocenské,

b) peněžitá pomoc v mateřství.

(1) Nemocenské náleží osobě samostatně výdělečně činné, která je uznána dočasně neschopnou k výkonu své dosavadní samostatné výdělečné činnosti pro nemoc nebo úraz nebo z důvodů poskytování lázeňské péče (dále jen „pracovní neschopnost“); za pracovní neschopnost se považuje též přijetí osoby samostatně výdělečně činné do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení. Nemocenské náleží též, byla-li osobě samostatně výdělečně činné nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem (dále jen „karanténa“).

(2) Nemocenské podle odstavce 1 náleží, pokud

a) osoba samostatně výdělečně činná nevykonává po dobu pracovní neschopnosti nebo karantény samostatnou výdělečnou činnost,

b) bylo zaplaceno pojistné za dobu účasti na nemocenském pojištění, z něhož je nárok na nemocenské uplatněn, a to včetně kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa); při vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény) v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné, musí být zaplaceno pojistné za tento kalendářní měsíc. Podmínka zaplacení pojistného je splněna, pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatí pojistné nejpozději do tří měsíců ode dne vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény),

c) účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény); to však neplatí, vznikla-li účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných současně s účastí na důchodovém zabezpečení podle této části.

(1) Nemocenské se stanoví z denního vyměřovacího základu, který se zjistí tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se nezahrnují kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které se podle zvláštního zákona neplatí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti⁴⁶) nebo v nichž nebyla osoba samostatně výdělečně činná účastna důchodového zabezpečení podle této části.

(2) Vyměřovacím základem podle odstavce 1 je úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.⁴⁷)

(3) Rozhodným obdobím je kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, pokud není dále stanoveno jinak.

(4) Jestliže v rozhodném období podle odstavce 3 není ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je rozhodným obdobím doba od 1. ledna kalendářního roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, do konce kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost. Není-li v rozhodném období podle předchozí věty ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je rozhodným obdobím kalendářní měsíc, v němž vznikla pracovní neschopnost.

(5) Denní vyměřovací základ zjištěný při vzniku pracovní neschopnosti platí po celou dobu jejího trvání, a to i tehdy, přechází-li tato neschopnost do následujícího kalendářního roku.

(6) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro stanovení nemocenského při karanténě.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží ode dne, od kterého osoba samostatně výdělečně činná již nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství podle odstavce 1 náleží, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 145h odst. 2 písm. a) a b) a účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu 180 dnů v období jednoho roku před porodem, popřípadě převzetím dítěte do trvalé péče nahrazující mateřskou péči. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle předchozí věty však vzniká, jen je-li současně splněna podmínka účasti na nemocenském pojištění uvedená v § 6 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů.