(1) Do evidence daní se zahrnují:

a) identifikační údaje daňových subjektů (daňové identifikační číslo,²) jméno daňového subjektu a jeho bydliště nebo sídlo),

b) údaje z daňových přiznání (§ 10),

c) údaje o výši daňové povinnosti,

d) údaje o výši příslušenství daně,³)

e) údaje o výši převáděných daní podle rozpočtového určení,⁴) je-li příjemcem daně rozpočet obce, okresního úřadu nebo státního fondu České republiky (dále jen „příjemce daní“),

f) údaje z platebních poukazů (§ 8),

g) údaje z dokladů bank a pošt (§ 4),

h) údaje z příjmových dokladů na platby daní v hotovosti,

i) údaje z přeúčtovacích dokladů (§ 5),

j) další údaje.⁵)

(2) Daňovým subjektem se pro účely této vyhlášky rozumí

a) daňový dlužník,⁶)

b) společný plátce (nahrazuje skupinu daňových dlužníků, jejichž daňové povinnosti není třeba individuálně evidovat),

c) nejasný plátce (slouží k zaevidování plateb s nedostatečnými identifikačními údaji o daňovém dlužníkovi).