131. Za § 38 se vkládají nové § 38a, 38b, 38c, 38d, 38e a 38f, které včetně poznámek č. 39), 39a), 40) a 41) zní:
㤠38a
Zálohy
(1) Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. Při výpočtu výše a periodicity záloh v zálohovém období se vychází z poslední známé daňové povinnosti. Za poslední známou daňovou povinnost se pro výpočet periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje rovněž částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání do účinnosti vyměření (doměření) daně.^39a) Zúčtování záloh se provádí podle zvláštního zákona.⁴⁰)
(2) Zálohy neplatí poplatníci,³⁹) jejichž poslední známá daňová povinnost^39a) nepřesáhla 20 000 Kč.
(3) Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 20 000 Kč, avšak nepřesáhla 100 000 Kč, platí pololetní zálohy na daň na běžné zdaňovací období, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Pololetní zálohy jsou splatné do 30. června a do 15. prosince.
(4) Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 100 000 Kč, avšak nepřesáhla 10 000 000 Kč, platí čtvrtletní zálohy na daň na běžné zdaňovací období, a to ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti. Čtvrtletní zálohy jsou splatné do konce každého kalendářního čtvrtletí. Záloha za poslední kalendářní čtvrtletí je však splatná do 15. prosince.
(5) Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 10 000 000 Kč, platí měsíční zálohy na daň na běžné zdaňovací období, a to ve výši 1/12 poslední známé daňové povinnosti. Měsíční zálohy jsou splatné do konce každého kalendářního měsíce. Záloha za prosinec je však splatná do 15. prosince.
(6) Poplatník, u něhož základ daně tvoří součet dílčích základů daně, zálohy podle odstavců 3 až 5 neplatí, pokud je jedním z nich i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, a tento dílčí základ daně činí více než 50 % z celkového základu daně. Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků méně než 15 %, platí se zálohy vypočtené podle odstavců 3 až 5 z celkového základu daně. Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků 15 % a více, avšak méně než 50 %, platí se zálohy podle odstavců 3 až 5 v poloviční výši.
(7) Jestliže se poslední daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období, je poplatník daně z příjmů právnických osob povinen si pro placení záloh dopočítat poslední daňovou povinnost tak, jako by se týkala celého zdaňovacího období. Propočet se provede tak, že poslední známá daňová povinnost, týkající se části zdaňovacího období, vydělí se počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a násobí se dvanácti.
(8) Při změně daňové povinnosti v běžném zdaňovacím období se zálohy do té doby splatné nemění s výjimkou ustanovení odstavce 7.
(9) Poplatník není povinen platit zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností; tyto skutečnosti poplatník oznámí správci daně podle zvláštního zákona.⁴¹)
(10) Placení záloh podle předchozích odstavců se nevztahuje na příjmy, u nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně podle § 36 odst. 1 až 6, a na příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, pokud nejde o příjmy ze závislé činnosti plynoucí poplatníkovi ze zahraničí, nemá-li poplatník současně jiné příjmy podrobené dani.
³⁹) § 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^39a) § 41 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
⁴⁰) § 67 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
⁴¹) § 33 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Minimální výše daně
Daň nebo daň včetně zvýšení daně se nepředepíše a neplatí nebo nevyměří, nepřesáhne-li 100 Kč nebo celkové zdanitelné příjmy nečiní u fyzické osoby více než 6000 Kč. To neplatí, vybírá-li se daň nebo zálohy na daň srážkou.
Zahraniční plátce daně
Plátcem daně³⁹) podle § 38d, 38e a 38h se rozumí též poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, který má na území České republiky stálou provozovnu (§ 22 odst. 2) nebo zaměstnává zde své zaměstnance déle než 183 dnů s výjimkou případů poskytování služeb ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. c).
Daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně
(1) Daň se vybírá srážkou z příjmů včetně záloh, na které se vztahuje zvláštní sazba daně podle § 36 odst. 1 až 6. Srážku je povinen provést plátce daně, s výjimkou uvedenou v odstavci 2, při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, nejpozději v den, kdy o závazku účtuje v souladu s platnými účetními předpisy.
(2) U dividendového příjmu plynoucího z akcie, zatímního listu a u podílů na zisku uvedených v § 36 odst. 2 písm. a) body 2 až 4 je plátce daně povinen srazit daň při výplatě dividendového příjmu nebo podílu na zisku, nejpozději však do konce třetího měsíce po dni rozhodnutí valné hromady nebo členské schůze o rozdělení zisku. U dividendového příjmu plynoucího z podílového listu je plátce daně povinen srazit daň při výplatě dividendového příjmu, nejpozději však do konce třetího měsíce po dni rozhodnutí investiční společnosti o rozdělení zisku podílového fondu. Při výplatě zálohy na tyto příjmy je plátce daně povinen srazit daň ke dni výplaty zálohy.
(3) Plátce daně je povinen sraženou daň odvést svému místně příslušnému správci daně nejpozději do konce měsíce následujícího po dni, kdy byl povinen provést srážku podle odstavců 1 a 2. Tuto skutečnost, týkající se pouze zahraničních subjektů, je současně povinen oznámit správci daně na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Srážka daně se provádí ze základu daně stanoveného podle § 36.
(4) Daňová povinnost poplatníka, pokud jde o příjmy nebo zálohy na ně, z nichž je srážena daň, se považuje za splněnou řádným a včasným provedením srážky daně.
(5) Neprovede-li plátce daně srážku daně vůbec, popřípadě provede-li ji v nesprávné výši nebo sraženou daň včas neodvede, bude na něm vymáhána jako jeho dluh.
(6) Správce daně může plátci daně stanovit jinak lhůtu pro úhradu daně vybírané srážkou.
(7) Na základě žádosti poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 vydá správce daně „Potvrzení o zaplacení daně vybírané srážkou“ pouze v tom případě, když u daně vybírané srážkou lze zjistit totožnost poplatníka.
(8) Poplatníkovi, kterému plátce z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků srazí daň vyšší, než je stanoveno, vrátí plátce daně přeplatek, pokud neuplynuly tři roky od konce zdaňovacího období, v němž přeplatek vznikl. O vrácený přeplatek daně sníží plátce nejbližší odvod daně vybírané srážkou správci daně. Poplatníkovi, kterému plátce z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků nesrazil daň ve stanovené výši, může ji dodatečně srazit, pokud neuplynulo od doby, kdy byla daň nesprávně sražena, 12 měsíců.
Zajištění daně
(1) Ministerstvo financí může obecně závazným právním předpisem uložit daňovým subjektům, aby při peněžitém plnění ve prospěch poplatníků majících určitý druh příjmů srazili až 25 % peněžitého plnění jako zajištění daně.
(2) Ministerstvo financí může obecně závazným právním předpisem zmocnit správce daně, aby uložili daňovým subjektům při peněžitém plnění ve prospěch poplatníků majících určitý druh příjmů srazit až 25 % peněžitého plnění jako zajištění daně. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky pro zajištění daně, zejména okruh důvodů a druh příjmů.
(3) K zajištění daně ze zdanitelných příjmů osob podle § 2, z nichž není daň vybírána srážkou, jsou plátci daně při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, nejpozději v den, kdy o závazku účtují v souladu s platnými účetními předpisy, povinni srazit zajištění daně ve výši 10 % poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 s výjimkou případů, kdy je záloha srážena podle § 38h. Jde-li však o podíl společníka veřejné obchodní společnosti nebo o podíl komplementáře komanditní společnosti na zisku společnosti, stanoví se zajištění daně ve výši vypočtené podle § 16.
(4) K zajištění daně ze zdanitelných příjmů osob podle § 17, z nichž není daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, jsou plátci daně při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, nejpozději v den, kdy o závazku účtují v souladu s platnými účetními předpisy, povinni srazit zajištění daně ve výši
a) 10 % poplatníkům uvedeným v § 17 odst. 4 s výjimkou uvedenou v písmenu b), kteří mají příjmy ze zdrojů na území České republiky (§ 22). Tato povinnost se nevztahuje na banky, jde-li o peněžité plnění, poukázání nebo připsání úroků u bank,
b) sazby daně podle § 21 z podílu společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí na zisku.
(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 se neuplatní, pokud se jedná o úhrady za zboží prováděné v maloobchodě, kde prodejcem je poplatník uvedený v § 2 odst. 3 nebo v § 17 odst. 4. Stejně se postupuje u úhrad nájemného placeného fyzickými osobami za bytové prostory užívané k bydlení.
(6) Částky zajištění daně sražené plátcem poplatníkům podle předchozích odstavců se odvádějí do konce měsíce za předchozí kalendářní měsíc příslušnému správci daně poplatníka.
(7) Zajištěním daně podle předchozích odstavců může správce daně považovat daňovou povinnost poplatníka za splněnou.
(8) Správce daně poplatníka může rozhodnout o tom, že zajištění podle předchozích odstavců bude nižší nebo nebude prováděno. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Toto rozhodnutí je závazné i pro plátce daně.
(9) Neprovede-li plátce daně zajištění úhrady na daň vůbec, popřípadě ve správné výši nebo zajištěnou částku daně včas neodvede, bude na něm vymáhána jako jeho dluh.
Vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí
(1) Pokud plynou poplatníkovi daně z příjmů podle § 2 a 17 příjmy ze zdrojů v zahraničí, může si od této daně odečíst obdobnou daň zaplacenou v zahraničí, nejvýše však do částky daně z příjmů připadající na příjmy plynoucí ze zahraničí.
(2) Plynou-li poplatníkovi příjmy ze státu, s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, postupuje se při vyloučení dvojího zdanění podle této smlouvy. Daň zaplacená ve druhém smluvním státě se však započte na úhradu daně nejvýše částkou, která může být ve druhém smluvním státě vybírána v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění.
(3) Příjmy ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 2 od zaměstnavatele se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí nebo od zaměstnavatele se sídlem nebo bydlištěm v České republice, pokud příjmy ze závislé činnosti jdou k tíži stálé provozovny v zahraničí, se vyjímají ze zdanění. Z ostatního příjmu poplatníka se vypočte daň procentem daňového zatížení zjištěným ze základu daně nesníženého o tuto vyjmutou část. V případě, že je to pro poplatníka výhodnější, použije se i u těchto příjmů ustanovení odstavce 2.
(4) Jestliže v důsledku odlišného začátku nebo délky zdaňovacího období v zahraničí nemá poplatník ve lhůtě k podání daňového přiznání doklad od zahraničního správce daně, uvede v daňovém přiznání předpokládanou výši zahraničního daňového základu nebo daně připadající na zdaňovací období, za něž je daňové přiznání podáváno.
(5) Zjistí-li poplatník, že v důsledku stanovení základu daně nebo daně zahraničním správcem daně má být jeho daňová povinnost vyšší, než jak byla vyměřena, postupuje podle zvláštních daňových předpisů.^39a)“.