Oddíl III
Pracovníci

(1) Pracovníci sousedního státu smějí s výhradou odstavce 2 na základě služebního průkazu opatřeného fotografií za účelem výkonu služby v územním státě překračovat státní hranice na všech společných hraničních přechodech. Tento průkaz opravňuje pracovníky dopravit se do prostoru (článek 1 odst. 4), zdržovat se v něm a vrátit se odtud do sousedního státu.

(2) Pracovníci sousedního státu provádějící v územním státě pohraniční odbavení v železniční nebo vodní dopravě musí být vybaveni služebním průkazem a služebním pověřením v jazyce německém a českém nebo slovenském. Toto služební pověření musí obsahovat jméno, datum a místo narození, číslo služebního průkazu, jakož i prostor (článek 1 odst. 4).

(3) Zákazy vstupu jednotlivým pracovníkům sousedního státu jsou touto úpravou nedotčeny. V takovém případě je nutno o tom neprodleně vyrozumět úřad sousedního státu, který služební průkaz nebo služební pověření vydal.

(1) Územní stát poskytuje pracovníkům sousedního státu při výkonu jejich služby v prostoru stejnou ochranu a podporu jako vlastním pracovníkům. Trestně právní ustanovení územního státu na ochranu pracovníků a výkon jejich pravomocí je třeba uplatňovat i u trestných činů spáchaných v územním státě proti pracovníkům sousedního státu při výkonu jejich služby nebo v souvislosti s touto službou.

(2) O trestném jednání spáchaném pracovníkem sousedního státu v územním státě je nutno neprodleně vyrozumět služební orgán dotyčného pracovníka prostřednictvím příslušného úřadu územního státu.

(3) Rozhodování o nárocích na náhradu škody způsobené pracovníky sousedního státu při výkonu jejich služby v prostoru podléhá pravomoci soudů sousedního státu. Tyto nároky je třeba posoudit podle práva tohoto sousedního státu.

(1) Je-li pracovník sousedního státu v územním státě při výkonu služby nebo v souvislosti s touto službou usmrcen nebo zraněn anebo je-li věc, kterou u sebe má nebo nosí, poškozena nebo zničena, posuzují se nároky na náhradu škody podle práva sousedního státu.

(2) K rozhodnutí o náhradě škody podle odstavce 1 je dána pravomoc soudům toho smluvního státu, na jehož území došlo k jednání, které mělo za následek vznik škody, anebo na jehož území má škůdce svůj trvalý pobyt. Pravomoc je dána také soudu smluvního státu, v jehož obvodu má žalobce trvalý pobyt.

(3) Rozhodnutí týkající se nároků na náhradu škody podle odstavce 1 vydaná soudem jednoho ze smluvních států nebo smíry v těchto věcech před takovým soudem uzavřené se s výjimkou odstavce 4 ve druhém smluvním státě uznávají, a jsou-li tato rozhodnutí nebo smíry vykonatelné, vykonávají.

(4) Uznání a výkon lze odepřít, jestliže

a) je zřejmě neslučitelný s veřejným pořádkem státu, na jehož území se má rozhodnutí nebo smír uznat a vykonat,

b) rozhodnutí bylo vydáno nebo smír schválen soudem, jemuž nebyla dána pravomoc k vydání takového rozhodnutí nebo ke schválení smíru,

c) v téže věci mezi týmiž stranami rozhodl pravomocně již dříve soud smluvního státu, na jehož území se rozhodnutí nebo smír má uznat a vykonat, nebo v téže věci mezi týmiž stranami byl již dříve pravomocně uzavřen smír před soudem, na jehož území se rozhodnutí nebo smír má uznat a vykonat,

d) v téže věci mezi týmiž stranami bylo již dříve zahájeno řízení před soudem smluvního státu, na jehož území se má rozhodnutí uznat a vykonat,

e) straně, proti níž rozhodnutí směřuje, byla odňata možnost řádně se zúčastnit řízení.