ODBĚR A ROZBOR VZORKŮ PRACHOVÉ SMĚSI

(1) Vzorek prachové směsi se odebírá:

(2) Odběr vzorků prachové směsi provádí pracovníci určení závodním dolu nebo jím pověřeným pracovníkem.

(3) Pro odběr vzorků prachové směsi v souvislém pásu se po obvodu díla vymezí pás o šířce asi 50 cm, zasahující celou počvu, oba boky, popřípadě i strop, pokud se na něm ve větší míře usazuje uhelný prach. Vzorek směsi se odebírá z výztuže a výstroje chodby a z počvy, přičemž šířka pásu se volí tak, aby hmotnost vzorku byla po jeho úpravě prosetím nejméně 100 g.

(4) Při odběru vzorků z různých míst důlního díla se na úseku dlouhého díla o délce 5 až 15 m zvolí nejméně 10 odběrových míst, přičemž polovina musí být na bocích a stropě díla a polovina na jeho počvě.

(5) K odběru se použije plochého vlasového štětce, aby se do vzorkovnice dostala jen nejhořejší část vrstvy usazeného prachu, ne silnější než 5 mm.

(6) Vzorkovnice pro odběr vzorků musí být opatřeny trvalým číslem a označením dolu.

(7) Po odběru musí být vzorkovnice těsně uzavřena a o odběru vyhotoven záznam podle přílohy č. 2, která je součástí této vyhlášky. Záznam se vyhotoví trojmo, z toho jeden záznam si ponechá závodní dolu nebo jím pověřený pracovník a další dva se předají laboratoři spolu se vzorkem.

(8) Odebraný vzorek prachové směsi musí být předán laboratoři k rozboru nejpozději následujícího dne po odběru.

(1) V laboratoři se vzorek proseje sítem o velikosti ok 1,0 mm a nadsítné se odstraní. Podsítné o hmotnosti nejméně 100 g tvoří laboratorní vzorek.

(2) Rozborem vzorků prachové směsi se stanoví obsah hořlavých látek.

(3) Rozbor vzorků prachové směsi musí být proveden nejpozději do dvou dnů po jejich dodání do laboratoře.

(4) Zjištění většího obsahu hořlavých součástí ve vzorku, než je přípustné,⁴) musí být vedoucím laboratoře ihned oznámeno závodnímu dolu nebo jím pověřenému pracovníkovi, kteří musí neprodleně zajistit odstranění nevyhovujícího stavu a nařídit opatření k zamezení opakování tohoto stavu.

(5) Výsledek rozboru stanovení hořlavých součástí zaznamená laboratoř na záznamu, který jí byl předán se vzorkem a po podepsání vedoucím laboratoře předá tento záznam prokazatelně závodnímu dolu nebo jím pověřenému pracovníkovi.

(1) Rozbor vzorků prachové směsi se provádí:

(2) Přesnou vážkovou metodou se ve vzorku stanoví:

(3) Zjednodušené vážkové metody se smí použít pouze ke kontrole účinnosti poprášení inertním prachem. Obsah hořlavých součástí se určí nejméně ze dvou navážek téhož vzorku a vypočte podle vztahu:
${\mathrm{O}}_{\mathrm{h}}=\mathrm{}\frac{{\mathrm{m}}_1-{\mathrm{m}}_2}{{\mathrm{m}}_1}\mathrm{}.\mathrm{}100$
O_h - obsah hořlavých součástí v % hmotnosti
m₁ - hmotnost navážky vzorku v g
m₂ - hmotnost zbytku navážky vzorku po žíhání v g.

(1) Při dvou souběžných stanoveních obsahu hořlavých součástí téhož vzorku přesnou vážkovou metodou je přípustný rozdíl mezi výsledky nejvýše 0,25 %; při nepřekročení tohoto rozdílu je konečným výsledkem aritmetický průměr těchto dvou souběžných stanovení.

(2) Při dvou souběžných stanoveních obsahu hořlavých součástí téhož vzorku zjednodušenou vážkovou metodou je přípustný rozdíl mezi výsledky nejvýše 1 %; při nepřekročení tohoto rozdílu je konečným výsledkem aritmetický průměr těchto dvou souběžných stanovení.

(3) Je-li rozdíl při stanoveních obsahu hořlavých součástí větší, než je uvedeno v odstavcích 1 a 2, provede se další stanovení a za výsledek se považuje aritmetický průměr dvou nejbližších hodnot v rozmezí přípustného rozdílu. Je-li hodnota třetího stanovení v rozsahu přípustného rozdílu ke každému z obou stanovení, považuje se za výsledek zkoušky aritmetický průměr všech tří stanovení.

a) v souvislém pásu důlního díla,

b) z různých míst důlního díla.

a) přesnou vážkovou metodou,

b) zjednodušenou vážkovou metodou.

a) obsah vody W^a v % hmotnosti,

b) obsah popela A^a v % hmotnosti,

c) obsah oxidu uhličitého CO₂^a v % hmotnosti.