3. a) Smluvní strany se zavazují, že při provádění své vnitřní politiky náležitě přihlédnou k tomu, že je třeba, aby udržovaly nebo obnovily rovnováhu své platební bilance na zdravém a trvalém základě, a že je žádoucí, aby zabránily nehospodárnému využívání výrobních zdrojů. Uznávají, že k dosažení těchto cílů je žádoucí pokud možno přijímat opatření, která mezinárodní obchod spíše rozvíjejí než jej omezují.

b) Smluvní strany uplatňující omezení podle tohoto článku mohou určit dosah dovozních omezení na jednotlivé výrobky nebo skupiny výrobků tak, že budou dávat přednost dovozu těch výrobků, které jsou důležitější.

c) Smluvní strany uplatňující omezení podle tohoto článku se zavazují, že:
i) se vystříhají zbytečného poškozování obchodních nebo hospodářských zájmů kterékoli jiné smluvní strany*);
ii) nebudou používat omezení, jež by nepřiměřeně bránila dovozu jakéhokoli druhu zboží v nepatrných obchodních množstvích, jehož vyloučení by porušovalo pravidelná obchodní spojení; a
iii) nebudou používat omezení, která by znemožňovala dovoz obchodních vzorků nebo zabraňovala tomu, aby mohly být plněny předpisy o řízení, týkajících se patentu, ochranných známek, autorských práv apod.

d) Smluvní strany uznávají, že jako důsledek vnitřní politiky zaměřené k dosažení a udržení plné a produktivní zaměstnanosti nebo k rozvoji hospodářských zdrojů může u některé smluvní strany vzniknout velká poptávka po dovozech, která může způsobit ohrožení jejích měnových rezerv ve smyslu zmíněném v odstavci 2 a) tohoto článku. Proto nebude žádná smluvní strana, která jinak postupuje v souladu s ustanoveními tohoto článku, nucena odvolat nebo změnit omezení z toho důvodu, že by změna této politiky učinila omezení udržovaná podle tohoto článku zbytečnými.