10.01. Kotevní zařízení
c je výtlak plavidla
kde:
kde:
k je koeficient, který bere v úvahu vztah mezi délkou L a šířkou B a druh plavidla:
10.01.1. Převozní loď musí být vybavena kotvou, jejíž celková hmotnost P se vypočte pomocí vzorce:
10.01.10. Spojovací součásti (obrtlíky) mezi kotvou a řetězem musí vydržet zatížení tahem o 20 % vyšší než je pevnost v tahu příslušného řetězu.
10.01.11. Místo kotevních řetězů lze použít lana. Lana musí mít stejnou pevnost v tahu jako řetězy, musí však být o 20 % delší.
10.01.2. Celková hmotnost P stanovená pro kotvy může být rozložena na jednu nebo dvě kotvy.
10.01.3. Zadní kotvy nejsou požadovány.
10.01.4. Kotvy z litiny nejsou povoleny.
10.01.5. Na kotvách musí být trvanlivým způsobem vyznačena jejich hmotnost plastickým písmem.
10.01.6. Kotvy o hmotnosti větší než 50 kg musí být vybaveny navijáky.
10.01.7. Řetěz příďové kotvy musí mít délku nejméně 25 m.
P' je teoretická hmotnost každé kotvy vypočtená podle čl. 10.01.1.
R = 0,35 × P' [kN],
kde:
Mají-li kotvy hmotnost větší, než je stanoveno v čl. 10.01.1, pevnost v tahu kotevního řetězu se určí jako funkce skutečné hmotnosti kotvy.
10.01.8. Minimální pevnost v tahu R kotevních řetězů se vypočte podle vzorce:
10.01.9. Pokud se na plavidle nacházejí těžší kotvy se silnějšími kotevními řetězy, zapíší se do osvědčení plavidla pouze minimální hmotnosti a pevnosti v tahu stanovené podle čl. 10.01.1 a 10.01.8.