(1) Silničním vozidlem se rozumí vozidlo, které je vyrobené a určené k provozu na pozemních komunikacích. Druhy silničních vozidel a technické podmínky z hlediska konstrukce, provedení a vybavení silničních vozidel stanoví prováděcí předpis. Jiným než silničním vozidlem se rozumí vozidlo, které je vyrobené a určené k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích a které může být na pozemních komunikacích provozováno. Druhy jiných vozidel a technické podmínky stanoví prováděcí předpis.

(2) Na pozemních komunikacích je zakázáno provozovat silniční vozidlo,

a) které svojí konstrukcí a technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti silničního provozu, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí,

b) které svým technickým stavem ohrožuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím předpisem a zvláštním předpisem,¹)

c) jehož technická způsobilost k provozu nebyla schválena,

d) které není opatřeno státní poznávací značkou, pokud je podle zvláštního předpisu²) vyžadována.