PLAT A ODMĚNA ZA PRACOVNÍ POHOTOVOST

(1) Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci plat.

(2) Platem se rozumí peněžitá plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Za plat se nepovažují plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady a odměna za pracovní pohotovost.

(3) Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci plat podle tohoto zákona, nařízení příslušné vlády a v jejich rámci podle kolektivní smlouvy, vnitřního platového předpisu, popřípadě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy⁵) (dále jen „pracovní smlouva“).

(4) Plat nesmí být nižší než minimální mzda.⁶)

(1) Zaměstnanec se zařazuje do platové třídy v souladu s charakteristikami platových tříd uvedených v příloze tohoto zákona.

(2) Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

platová třída	minimální platový tarif Kč měsíčně
1	2 200
2	2 350
3	2 500
4	2 650
5	2 800
6	3 000
7	3 200
8	3 500
9	3 900
10	4 400
11	5 000
12	5 700.

(1) Vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele, kterým je ústřední orgán státní správy v čele s ministrem, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Úřad pro legislativu a veřejnou správu České republiky, Nejvyšší kontrolní úřad a Bezpečnostní informační služba České republiky, přísluší podle stupně řízení a náročnosti řídící práce příplatek za vedení, který činí:

funkce	příplatek za vedení Kč měsíčně
1. vedoucí oddělení (zástupce ředitele odboru)	od 2 000 do 5 000
2. ředitel odboru	od 3 500 do 8 000
3. vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Úřadu vlády České republiky, Úřadu pro legislativu a veřejnou správu České republiky (včetně jejich zástupců), náměstek ministra a náměstkové ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky	od 6 000 do 13 000.

(2) Vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v odstavci 1, přísluší podle stupně řízení a náročnosti řídící práce příplatek za vedení, jehož sazby stanoví prováděcí předpis vydaný podle § 23 v rámci těchto rozpětí:

funkce	příplatek za vedení Kč měsíčně
1. vedoucí zaměstnanec, který řídí práci podřízených zaměstnanců	od 500 do 3 000
2. vedoucí zaměstnanec, který řídí více útvarů organizace, s výjimkou zástupce statutárního orgánu	od 1 000 do 6 000
3. zástupce statutárního orgánu	od 2 000 do 9 000
4. statutární orgán	od 3 000 do 13 000.

(3) Zaměstnavatelům s jinou organizační strukturou, než je uvedena v odstavcích 1 a 2, může prováděcí předpis vydaný podle § 23 stanovit sazby příplatků za vedení v rámci rozpětí 500 Kč až 13 000 Kč měsíčně.

(4) Zaměstnanci, který není uveden v předchozích odstavcích, avšak je podle organizačního řádu oprávněn organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny, přísluší podle náročnosti řídicí práce příplatek za vedení v rámci rozpětí 300 Kč až 1500 Kč měsíčně.

(5) Výši příplatku za vedení určuje zaměstnanci zaměstnavatel. Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, určuje, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, výši příplatku za vedení orgán, který ho do funkce jmenoval nebo ustanovil. Vzniká-li pracovní poměr volbou, výši příplatku za vedení určuje orgán, který zaměstnance do funkce zvolil nebo kterému tato povinnost vyplývá ze zvláštního zákona.

(1) Zaměstnanci, který je příslušníkem ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru, přísluší hodnostní příplatek, který činí:

hodnost		hodnostní příplatek Kč měsíčně
desátník		700
četař		800
rotný		900
rotmistr	strážmistr	1 100
nadrotmistr	nadstrážmistr	1 200
podpraporčík	podporučík	1 300
praporčík	poručík	1 400
nadpraporčík	nadporučík	1 500
kapitán		1 600
major		1 800
podplukovník		2 000
plukovník		2 200
generálmajor		2 400
generálporučík		2 600
generálplukovník		2 800
armádní generál		3 000.

(2) Zaměstnanci podléhajícímu zvláštnímu pracovnímu režimu s prvky vojenské kázně a podřízenosti⁹) přísluší hodnostní příplatek až do výše částek uvedených v odstavci 1 za podmínek stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

(1) Za hodinu práce přesčas¹⁰) přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku a příplatek podle věty první.

(2) Zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za vedení nebo hodnostní příplatek podle § 9, je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas. To neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního klidu¹¹) nebo při nařízené nebo dohodnuté pracovní pohotovosti.^11a) V platu vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem, je vždy přihlédnuto k veškeré práci přesčas.

(1) Za vykonávání činností, při nichž je riziko ohrožení života nebo zdraví zaměstnance, činností spojených s jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, činností při zabezpečování obrany nebo činností s mimořádnou psychickou zátěží, se poskytne zaměstnanci zvláštní příplatek za podmínek a ve výši stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

(2) Za vykonávání práce ve směnném a nepřetržitém pracovním režimu se poskytuje zaměstnanci zvláštní příplatek za podmínek a ve výši stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

(3) Příslušníku ozbrojených sil vyslanému v rámci jednotky mírových sil mimo území České republiky se po dobu působení v zahraničí poskytne zvláštní příplatek v jiné než české měně za podmínek a ve výši stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

(1) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

(2) Za hodinu práce ve svátek přísluší zaměstnanci příplatek ve výši průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo příplatku. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci příplatek podle věty první.

(1) Je-li zaměstnanec převeden na práci, za niž přísluší nižší plat, z důvodu
přísluší mu po dobu převedení k platu doplatek nejméně do výše průměrného výdělku, nejdéle však po dobu 12 po sobě následujících měsíců ode dne převedení.

a) ohrožení nemocí z povolání,

b) karanténního opatření, které mu bylo uloženo podle předpisů o péči o zdraví lidu,

c) odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků,

d) prostoje, který zaměstnanec nezavinil, nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,

(2) Doplatek podle odstavce 1 písm. a) přísluší i tehdy, přejde-li zaměstnanec k jinému zaměstnavateli, protože pro něj dosavadní zaměstnavatel nemá jinou vhodnou práci. Doplatek poskytuje zaměstnanci zaměstnavatel, který ho zaměstnává v době, po kterou doplatek přísluší; vyplacený doplatek tomuto zaměstnavateli uhradí zaměstnavatel, u něhož došlo ke vzniku ohrožení nemocí z povolání.

(3) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek uhradí příslušný orgán státní správy náklady na případný doplatek platu podle odstavce 1 písm. b) zaměstnavateli, který jej poskytl.

(4) Je-li zaměstnanec převeden podle § 37 odst. 2 písm. b) zákoníku práce na jinou práci, než byla sjednána, přísluší mu plat podle vykonávané práce; nebude-li však zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, přísluší mu za dobu převedení doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.

(1) Plat je splatný pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci, pokud nebylo v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě dohodnuto jinak.

(2) Na žádost zaměstnance musí mu být plat splatný během dovolené na zotavenou vyplacen před nastoupením dovolené.

(3) Při skončení zaměstnání vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost plat splatný za měsíční období v den skončení zaměstnání, jestliže to umožňuje technika výpočtu platů, jinak mu poskytne přiměřenou zálohu.

(1) Plat se vyplácí zaměstnanci v zákonných penězích^11c) a zaokrouhluje se do výše 50 haléřů včetně na celé koruny směrem dolů a část přesahující tuto částku na celé koruny směrem nahoru. Plat lze vyplácet v jiné než české měně, jen pokud to umožňuje tento zákon; ustanovení věty první o zaokrouhlování se použije přiměřeně.

(2) Plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebylo-li v kolektivní smlouvě, popřípadě v pracovní smlouvě dohodnuto jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, popřípadě pracuje-li na vzdáleném pracovišti, zašle mu zaměstnavatel plat v den stanovený pro jeho výplatu, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se nedohodnou jinak.

(3) Při měsíčním vyúčtování platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží mu zaměstnavatel k nahlédnutí doklady, na jejichž základě byl plat vypočten.

(4) Ustanovení odstavce 3 věta první se nevztahuje na zaměstnance, kteří jsou příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru.

(5) Zaměstnanec může k přijetí platu písemně zmocnit jinou osobu. Manželu lze plat vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě než zaměstnanci, jen pokud to stanoví zvláštní zákon.¹²)

(6) Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen při výplatě platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek z platu podle příslušných právních předpisů, poukázat částku určenou zaměstnancem na jeho účet u peněžního ústavu.

(1) Srážky z platu lze provést jen na základě dohody o srážkách z platu. Jinak může zaměstnavatel srazit z platu jen

a) daň ze mzdy,

b) zálohu na plat, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání tohoto platu,

c) částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem, orgánem státní správy nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem,

d) částky propadající státu v důsledku pravomocně uloženého nápravného opatření a peněžité tresty (pokuty), jakož i náhrady uložené zaměstnanci vykonatelným rozhodnutím příslušných orgánů,

e) přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, pokud je zaměstnanec povinen je vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle právních předpisů o nemocenském pojištění,

f) neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení, pokud je zaměstnanec povinen je vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle právních předpisů o sociálním zabezpečení,

g) nevyúčtovanou zálohu na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,

h) náborové a jiné příspěvky, jakož i náhrady stěhovacích výdajů, které byly zaměstnanci vyplaceny v náboru a které je zaměstnanec povinen podle právních předpisů vrátit,

i) náhradu platu za dovolenou na zotavenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevznikl,

j) částky rodičovského příspěvku, které je zaměstnanec povinen vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o rodičovském příspěvku,

k) neprávem přijaté hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo jeho zvýšení anebo zálohově poskytnuté hmotné zabezpečení, pokud je zaměstnanec povinen je vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o zaměstnanosti,

l) zálohu na daň z příjmů fyzických osob,

m) pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné zdravotního pojištění.

(2) Pořadí srážek z platu stanoví nařízením vláda.

(1) Při nařízené nebo dohodnuté pracovní pohotovosti¹³) na pracovišti mimo pracovní dobu zaměstnance poskytne zaměstnavatel zaměstnanci za hodinu této pohotovosti odměnu ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 100 % průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna. Ustanovení § 10 odst. 1 věty třetí platí obdobně pro poskytnutí odměny za pracovní pohotovost.

(2) Při nařízené nebo dohodnuté pracovní pohotovosti mimo pracoviště mimo pracovní dobu zaměstnance poskytne zaměstnavatel zaměstnanci za hodinu této pohotovosti odměnu ve výši 15 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku.

(3) Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci plat. Odměna za pracovní pohotovost v takovém případě nepřísluší.