1. Rozhodnutí vydaná na území jedné smluvní strany, která se týkají osobního stavu a způsobilosti vlastních státních občanů, jsou uznávána na území druhé smluvní strany. Pokud byla vydána v některém třetím státu, musí být uznána nejprve smluvní stranou, jejímiž jsou tyto osoby státními občany, teprve potom druhou smluvní stranou.

2. Rozhodnutí týkající se jiných věcí, než jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, mohou být uznána, pokud jsou splněny podmínky uvedené v článcích 52 a 53.

3. K nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových mají pravomoc justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.

4. Postup při nařízení výkonu, jakož i při provedení výkonu se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se výkon provádí.

5. Jestliže rozhodnutí obsahuje řešení pro více bodů žalobního návrhu, které je možno oddělit, uznání nebo nařízení výkonu mohou být vydány odděleně.

6. O jakékoli námitce týkající se výkonu rozhodnutí rozhoduje soud, který výkon nařizuje.

7. Před soudem, který provádí vlastní výkon, může povinný podat jen takové námitky, kterých se může dovolávat podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno rozhodnutí, o jehož výkon se jedná.

8. Před rozhodnutím o návrhu na nařízení výkonu může soud, pokud to pokládá za nutné, požádat účastníky řízení, aby podali jistá vysvětlení nebo doplnili návrh na nařízení výkonu. Může rovněž požádat o doplňující vysvětlení od justičního orgánu, který rozhodnutí vydal.