1. Svědek nebo znalec, bez ohledu na své státní občanství, který se na základě předvolání dostaví před justiční orgán druhé smluvní strany, nesmí být ani držen ve vazbě, stíhán, ani nesmí být žádným způsobem omezována jeho osobní svoboda na území této strany za činy, které spáchal, nebo na základě rozsudků vynesených před překročením státní hranice dožadující smluvní strany.

2. Ochranu uvedenou v odstavci 1 svědek nebo znalec ztratí, když neopustí území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode dne, kdy mu justiční orgán, který ho povolal, oznámí, že jeho přítomnost již není nutná, anebo když se později vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl opustit zemi této smluvní strany z důvodů nezávislých na jeho vůli.