4. V bodě č. 4 návrhu na zrušení zákona č. 33/1995 Sb. skupina poslanců uvádí, že zákon byl usnesen z podnětu skupiny poslanců (tisk č. 1365) a na základě společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny (tisk č. 1464). Vláda České republiky svým usnesením č. 730 ze dne 21. prosince 1994 vyslovila nesouhlas se zněním poslaneckého návrhu zákona.
V bodě č. 3 návrhu na zrušení zákona č. 34/1995 Sb. se rovněž konstatuje, že zákon byl usnesen z podnětu skupiny poslanců (tisk č. 1364) a na základě společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny (tisk č. 1463). Vláda České republiky svým usnesením ze dne 21. prosince 1994 vyslovila nesouhlas se zněním poslaneckého návrhu zákona.
K tomu je třeba konstatovat, že podle čl. 42 Ústavy mají poslanci i skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky právo podávat Poslanecké sněmovně návrhy zákonů (zákonodárná iniciativa). Návrh zákona podala skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, byl tedy podán v souladu s Ústavou.
Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu (čl. 15 Ústavy), vláda má pouze zákonodárnou iniciativu (čl. 41 Ústavy). Její stanovisko nic nemůže změnit na skutečnosti, že zákon byl přijat předepsaným způsobem, řádně podepsán a vyhlášen. Že se tak stalo, plyne ze stenografického záznamu projednání návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, z vyjádření předsedy této sněmovny i ze samotných zákonů, které byly zveřejněny předepsaným způsobem ve Sbírce zákonů, částka 7 z roku 1995, na stranách 427, 428 (zákon č. 33/1995 Sb.) a 429 (zákon č. 34/1995 Sb.).
Námitky skupiny poslanců v tomto bodě jsou tedy irelevantní.
Ústavní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že nejsou dány důvody ke zrušení zákonů č. 34/1995 Sb. a č. 33/1995 Sb., jak požadovaly skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a proto jejich návrhy ve smyslu ustanovení § 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. zamítl.
Řízení o zrušení zákona č. 33/1995 Sb. a o zrušení zákona č. 34/1995 Sb. byla zahájena doručením dvou samostatných návrhů a věci byly také samostatně připraveny k projednání v plénu. Vzhledem k tomu, že jde v obou věcech o totožnou právní problematiku a případy spolu souvisí, plénum Ústavního soudu v zájmu hospodárnosti řízení spojilo tyto dvě věci ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu použitého přiměřeně v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb. usnesením z 30. ledna 1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95 a obě věci projednalo a rozhodlo o nich při společném jednání jedním nálezem.