(1) Předmětem práv výrobců zvukových záznamů podle tohoto zákona jsou zvukové záznamy výkonů výkonných umělců nebo jiných zvuků.

(2) Svolení výrobce zvukových záznamů je třeba

a) k vysílání zvukových záznamů a snímků rozhlasem a televizí,

b) k pořízení rozmnoženin zvukového záznamu nebo snímku pro jinou než vlastní osobní potřebu; tím není dotčeno ustanovení § 13 odst. 2 (§ 45 odst. 4),

c) k veřejnému přednesu zvukových záznamů nebo snímků,

d) k půjčování a pronájmu zvukových záznamů nebo snímků.

(3) Za svolení podle odstavce 2 má výrobce právo na odměnu.

(4) Ustanovení § 13 odst. 2 a 3 se vztahují obdobně na výrobce zvukových záznamů.

(5) Právo výrobce zvukových záznamů trvá 50 let od konce roku, v němž byl pořízen záznam.