(1) Výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, nejvýše však částka 500 000 Kč, se považuje za tarifní hodnotu ve věcech

b) vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví s návrhem na náhradu nemajetkové újmy, s výjimkou věcí podle odstavce 3,

a) osobnostních práv, ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, a ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů, s návrhem na náhradu nemajetkové újmy,

c) podle právních předpisů o ochraně proti nekalé soutěži s návrhem na přiměřené zadostiučinění, s výjimkou věcí podle odstavce 3,

d) určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o obchodní závod, nemovitou věc, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, lze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích.

(2) Ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje

b) částka 30 000 Kč v ostatních případech.

a) výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500 000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích,

(3) Ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví s návrhem na náhradu nemajetkové újmy a podle právních předpisů o ochraně proti nekalé soutěži s návrhem na přiměřené zadostiučinění, jde-li o věci týkající se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, se považuje za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva.