§ 2
Článek 2
(Tento článek neobsahuje písmena a) a b))
Ve smyslu této Úmluvy se rozumí
Zboží, které je naloženo v námořním přístavu jedné smluvní strany a v námořním přístavu jiné smluvní strany je vyloženo, se považuje za zboží, které překračuje vnitřní hranici, pokud se doprava lodí vykoná pouze s jedním jediným přepravním dokladem.
Zboží, které je do země smluvní strany dopraveno ze třetích zemí po moři a které se překládá v námořním přístavu jedné smluvní strany, aby se v námořním přístavu jiné smluvní strany vyložilo, neplatí za zboží, které překračuje vnitřní hranici.
c) “příslušným úřadem“: celní úřad nebo každý jiný úřad, který je pověřen prováděním této Úmluvy;
d) “hlavním povinným“: osoba, která sama, nebo prostřednictvím zplnomocněného zástupce projevila odevzdáním příslušného celního prohlášení svoji vůli k provedení tranzitního režimu;
e) “dopravním prostředkem“: zejména
- silniční vozidla, přívěsy, návěsy,
- železniční vagóny,
- plavidla,
- letadla,
- kontejnery ve smyslu celní úmluvy o kontejnerech;
f) “místem odeslání“: místo příslušného úřadu, u kterého tranzitní režim začíná;
g) “tranzitním celním úřadem“:
- vstupní celní úřad na území jiné smluvní strany nežli té, z které je zboží odesíláno;
- výstupní celní úřad smluvní strany, jestliže zásilka opouští v průběhu režimu tranzitu celní území této smluvní strany přes hranici mezi smluvní stranou a třetí zemí;
h) “místem určení“: místo příslušného úřadu, kterému se musí dodat zboží přepravované v režimu tranzitu k ukončení režimu tranzitu;
i) “místem poskytování záruky“: místo příslušného úřadu, u kterého je poskytována globální nebo paušální záruka
j) “vnitřní hranice: “ společná hranice dvou smluvních stran