ČÁST V.
NÁROKY A ŽALOBY

1. Jestliže příjemce nepředá dopravci písemné oznámení o ztrátě nebo poškození specifikující obecnou povahu takové ztráty nebo poškození nejpozději v pracovní den po dni, kdy bylo zboží předáno příjemci, takové předání zboží je průkazem, pokud nebude prokázán opak, že dopravce vydal zboží, jak je popsáno v přepravním dokladu, nebo jestliže takový doklad nebyl vydán, že jej vydal v dobrém stavu.

2. Jestliže ztráta nebo poškození nejsou zjevné, použije se obdobně ustanovení odstavce 1 tohoto článku, jestliže písemné oznámení nebylo předáno do 15 dnů následujících po dni, kdy zboží bylo předáno příjemci.

3. Jestliže stav zboží v době, kdy bylo předáno příjemci, byl podroben společné zjišťovací prohlídce nebo kontrole stran, nemusí být předáno písemné oznámení o ztrátě nebo poškození, které byly zjištěny v průběhu této prohlídky nebo kontroly.

4. V případě jakékoli skutečné nebo předpokládané ztráty nebo poškození dopravce a příjemce si musí vzájemně poskytnout všechny přiměřené podmínky pro kontrolu a přepočítání zboží.

5. Žádná náhrada nebude poskytnuta za škodu vyplývající z opožděného dodání, jestliže písemné oznámení nebylo předáno dopravci do 60 dnů po dni, kdy zboží bylo předáno příjemci.

6. Jestliže zboží bylo vydáno dalším dopravcem, každé oznámení předané mu podle tohoto článku má stejné účinky, jako kdyby bylo předáno dopravci, a každé oznámení předané dopravci má účinky, jako kdyby bylo předáno takovému dalšímu dopravci.

7. Jestliže dopravce nebo další dopravce nepředal odesílateli písemné oznámení o ztrátě nebo poškození specifikující obecnou povahu takové ztráty nebo poškození nejpozději do 90 dnů následujících po tom, co došlo ke ztrátě nebo poškození, nebo po vydání zboží v souladu s odstavcem 2 článku 4, podle toho, co je pozdější, nepodání takového oznámení je průkazem o tom, že dopravce nebo další dopravce neutrpěl ztrátu ani poškození následkem zavinění nebo nedbalosti odesílatele, jeho zaměstnanců nebo zmocněnců.

8. Pro účely tohoto článku oznámení učiněné osobě jednající v zastoupení dopravce nebo dalšího dopravce včetně kapitána nebo důstojníka, který pečuje o loď, nebo osobě jednající v zastoupení odesílatele se pokládá za dané dopravci, dalšímu dopravci, popřípadě odesílateli.

1. Každá žaloba týkající se přepravy zboží podle této úmluvy je promlčena, jestliže soudní nebo rozhodčí řízení nebylo zahájeno do dvou let.

2. Promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kdy dopravce vydal zboží nebo jeho část, a v případech, kde nebylo žádné zboží vydáno, poslední den, kdy mělo být zboží vydáno.

3. Den, kdy počíná běžet promlčecí lhůta, není zahrnut do této lhůty.

4. Osoba, proti níž je nárok uplatněn, může kdykoliv v průběhu promlčecí lhůty prodloužit tuto lhůtu písemným prohlášením daným osobě uplatňující nárok. Tato lhůta může být znovu prodloužena dalším prohlášením nebo prohlášeními.

5. Osoba, která byla uznána odpovědnou, může podat žalobu na náhradu škody i po uplynutí promlčecí lhůty stanovené v předchozích odstavcích, jestliže ji podá v lhůtě povolené právem státu, kde řízení bylo zahájeno. Povolená lhůta však nesmí být kratší než 90 dnů počínající ode dne, kdy osoba, která podala žalobu na náhradu škody, uspokojila nárok nebo kdy byla obeslána v řízení o žalobě proti ní.

1. V soudním řízení týkajícím se přepravy zboží podle této úmluvy může žalobce podle své volby podat žalobu u soudu, který je příslušný podle právního řádu státu, kde má soud své sídlo a v jehož obvodu leží jedno z těchto míst:

a) hlavní podnikatelské sídlo, nebo jestliže neexistuje, obvyklé bydliště žalovaného; nebo

b) místo, kde byla smlouva uzavřena, za podmínky, že žalovaný tam má své podnikatelské sídlo, pobočku nebo zastoupení, jehož prostřednictvím byla smlouva uzavřena; nebo

c) přístav nakládky nebo přístav vykládky; nebo

d) jakékoliv jiné místo, které bylo k tomu účelu určeno ve smlouvě o námořní přepravě zboží.

2. a) Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku žaloba může být podána u soudů jakéhokoliv přístavu nebo místa ve smluvním státě, v němž loď použitá k přepravě nebo jakákoliv jiná loď náležející stejnému vlastníku může být zadržena v souladu s platným právním řádem tohoto státu a mezinárodním právem. V takovém případě však na žádost žalovaného musí svou žalobu přenést podle své volby osoba uplatňující nárok do jednoho z míst soudní příslušnosti, na která se odkazuje v odstavci 1 tohoto článku jako na příslušná k rozhodnutí o nároku, avšak před takovým přenesením žaloby žalovaný musí poskytnout dostatečnou záruku k zabezpečení úhrady dle jakéhokoliv rozhodnutí, jež může být později vydáno ve prospěch osoby uplatňující nárok na základě její žaloby.

b) O všech otázkách, které se týkají přiměřenosti záruky nebo i záruky vůbec, rozhodne soud přístavu nebo místa zadržení.

3. V místě, které není uvedeno v odstavci 1 nebo 2 tohoto článku, nemůže být zahájeno soudní řízení týkající se přepravy zboží podle této úmluvy. Ustanovení tohoto odstavce nejsou na překážku pravomoci smluvních států, pokud jde o prozatímní a ochranná opatření.

4. a) Jestliže byla podána žaloba u soudu příslušného podle odstavce 1 nebo 2 tohoto článku nebo jestliže takový soud vynesl rozhodnutí, nová žaloba nemůže být podána mezi týmiž stranami z týchž důvodů, ledaže by rozhodnutí soudu, u něhož byla podána první žaloba, nebylo vykonatelné ve státě, v němž bylo zahájeno nové řízení.

b) Pro účely tohoto článku nelze považovat za podání nové žaloby, jestliže bude zahájeno řízení za účelem zajištění výkonu rozhodnutí.

c) Pro účely tohoto článku nelze považovat za podání nové žaloby, jestliže žaloba bude přenesena k jinému soudu v tomtéž státě nebo k soudu v jiném státě v souladu s odstavcem 2.a) tohoto článku.

5. Nehledě na ustanovení předchozích odstavců je ujednání, jímž se určuje místo, kde osoba uplatňující nárok může podat žalobu, učiněné stranami poté, co vznikl nárok podle smlouvy o námořní přepravě, platné.

1. Za podmínek stanovených v tomto článku strany mohou stanovit ujednáním písemně potvrzeným, že jakýkoliv spor, který může vzniknout v souvislosti s přepravou zboží podle této úmluvy, bude předložen rozhodčímu orgánu.

2. Jestliže smlouva o provozu lodi nebo smlouva o nájmu lodi obsahuje ustanovení, že spory, které z ní vzniknou, budou předloženy rozhodčímu řízení, a konosament vydaný na základě těchto smluv neobsahuje zvláštní poznámku o tom, že takové ustanovení je závazné pro držitele konosamentu, dopravce se nemůže dovolávat takového ustanovení proti držiteli, který nabyl konosamentu v dobré víře.

3. Rozhodčí řízení na základě volby osoby uplatňující nárok bude zahájeno v jednom z těchto míst:

a) místo ve státě, na jehož území leží
i) hlavní podnikatelské sídlo žalovaného, nebo jestliže neexistuje, obvyklé bydliště žalovaného; nebo
ii) místo, kde byla uzavřena smlouva, za podmínky, že žalovaný tam má své podnikatelské sídlo, pobočku nebo zastoupení, jehož prostřednictvím byla smlouva uzavřena; nebo
iii) přístav nakládky nebo přístav vykládky; nebo

b) jakékoliv jiné místo, které bylo k tomu účelu určeno v rozhodčí doložce nebo smlouvě.

4. Rozhodce nebo rozhodčí soud bude postupovat podle ustanovení této úmluvy.

5. Ustanovení odstavců 3 a 4 tohoto článku se pokládají za součást každé rozhodčí doložky nebo smlouvy a jakékoliv ustanovení takové doložky nebo smlouvy, které s nimi není v souladu, je neplatné a neúčinné.

6. Nic v tomto článku se nedotýká platnosti smlouvy o rozhodčím řízení, které bylo uzavřeno stranami poté, co vznikl nárok podle smlouvy o námořní přepravě.