9. V technickém požadavku se stanoví chemická stálost, kterou bezdýmný prach musí vykazovat po celou spotřební dobu.
Stanovení chemické stálosti:

a) Chemická stálost ztrátou hmotnosti při 95° C.
Vzorek se zahřívá za předepsaných podmínek při 95° C do začátku jeho progresivního rozkladu. Mírou chemické stálosti je buď doba zkoušky ve dnech od začátku zahřívání vzorku do počátku progresivního rozkladu, nebo konstanta rozkladu, vyjadřující ztrátu hmotnosti vzorku v mg/den při jeho rovnoměrném rozkladu. Provádějí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

b) Chemická stálost při 100° C.
Vzorek bezdýmného prachu (jednosložkového nebo dvousložkového) se zahřívá při 100° C do vzniku žlutých, rudých nebo hnědých dýmů oxidu dusíku, viditelných zrakem. Provádí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Chemická stálost se vyjadřuje ve dnech.

c) Chemická stálost podle Bergmanna-Junka.
Vzorek o hmotnosti 5 g se zahřívá po dobu 5 hodin, jednosložkového při teplotě 132° C, dvousložkového při teplotě 120° C. Množství uvolněných oxidů dusíku se stanoví titračně. Zkouška se provádí se dvěma vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, současně se provádí slepý pokus. Chemická stálost se vyjadřuje v ml NO, uvolněných z 5 g vzorku.