a Zákon č. 304/1993 Sb. byl publikován v částce 77 Sbírky zákonů a byl rozeslán dne 23. prosince 1993. Jeho účinnost byla stanovena na den 1. ledna 1994. Zákon č. 304/1993 Sb. obsahuje tři články:
- čl. I novelizoval zákon č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona ČNR č. 7/1993 Sb.,
- čl. II zakotvil ustanovení, jež tvoří samostatný normativní obsah zákona č. 304/1993 Sb.,
- čl. III stanovil účinnost zákona č. 304/1993 Sb.
Tento zákon s účinností od 1. ledna 1994 upravil zánik služebních poměrů bývalých soudců vojenských soudů a výplatu některých dávek spojených se skončením služebního poměru těchto soudců.
Podle čl. II bodu 1 tohoto zákona, pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu a jeho služební poměr vojáka z povolání nezanikl propuštěním podle zvláštního předpisu (§ 26 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zanikne jeho služební poměr vojáka dnem účinnosti tohoto zákona. Podle čl. II bodu 2, pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu, nepřísluší mu po dobu výkonu funkce soudce nárok na výplatu výsluhového příspěvku podle zvláštního předpisu (§ 33 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 226/1992 Sb.). Podle ustanovení čl. II bodu 4, pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu, zaniká jeho nárok na odchodné podle zvláštního předpisu (§ 33a zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 226/1992 Sb.).
Dne 26. října 1995 nabyl účinnosti zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců. Tento zákon ve své části páté, přechodná a závěrečná ustanovení, v § 44 bodu 2 zrušil zákon ČNR č. 391/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 7/1993 Sb. a zákona č. 304/1993 Sb.
Zákonem č. 236/1995 Sb. nebyl zrušen zákon č. 304/1993 Sb. celý, ale pouze ta jeho část, která se týkala zrušeného zákona ČNR č. 391/1991 Sb. Ostatní části zákona č. 304/1993 Sb. (jež mají samostatnou normativní existenci, tj. čl. II a III) zůstávají nadále v platnosti.
Po nabytí účinnosti zákona č. 236/1995 Sb. započal Vojenský úřad sociálního zabezpečení bývalým soudcům vojenských soudů výsluhový příspěvek vyplácet. Situace je tedy rozporná. Po určitou dobu Vojenský úřad sociálního zabezpečení výsluhový příspěvek nevyplácel. Pak, aniž byl zrušen zákon, na jehož základě byla výplata výsluhového příspěvku pozastavena (a aniž by bylo ve věci vydáno nějaké zásadní obecné rozhodnutí), byla výplata obnovena. Tuto skutečnost lze vysvětlit pouze nesprávnou interpretací derogačního vztahu zákona č. 236/1995 Sb. ve vztahu k zákonu č. 304/1993 Sb.