USTANOVOVÁNÍ SOUDCŮ A PŘÍSEDÍCÍCH

Obecná ustanovení

(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.

(2) Soudce mimo splnění podmínek uvedených v předchozím odstavci musí mít úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční zkoušku.

(3) Zvláštní zákon může stanovit další podmínky a postup při přezkoumávání předpokladů a morálních vlastností, potřebných pro funkci soudce.

(4) zrušen

(5) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona. Ministr spravedlnosti může uznat advokátní zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona.

(1) Soudci jsou jmenováni bez časového omezení.

(2) Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let.

(3) Způsobilost vykonávat funkci soudce nebo přísedícího začíná dnem složení slibu po ustanovení.

(1) Po svém ustanovení skládají soudci a přísedící tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s nimi budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.". Odmítnutí složení slibu má za následek ztrátu funkce.

(2) Složení slibu se neopakuje, jestliže byl přísedící zvolen znovu.

(3) Slib skládají

a) zrušeno

b) soudci ostatních soudů do rukou ministra spravedlnosti,

c) přísedící okresních a krajských soudů do rukou předsedy toho soudu, k němuž byli zvoleni.

Ustanovení soudců a přísedících
Dočasné přidělení soudce

(1) Soudce jmenuje prezident republiky.

(2) Volbu přísedících soudů upraví zvláštní zákon.

(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje ze soudců prezident republiky.

(2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu a předsedy senátů vrchních soudů jmenují předsedové příslušného soudu ze soudců tohoto soudu.

(3) Předsedy a místopředsedy vrchních a krajských soudů, jakož i předsedy a místopředsedy okresních soudů jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců jmenovaných pro soudy České republiky.

(4) Předsedy senátů krajských a okresních soudů jmenuje předseda příslušného krajského soudu ze soudců krajského soudu a okresních soudů.

(1) Soudce přiděluje k výkonu funkce k určitému soudu ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu (§ 34 odst. 1). Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek ztrátu funkce, nelze-li soudce přidělit s jeho souhlasem k jinému soudu.

(2) Ministr spravedlnosti může přeložit soudce na jiný soud téhož stupně nebo na vyšší soud jen s jeho souhlasem.

(3) Na soud nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit soudce jen na jeho žádost.

(4) Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit postupem podle odstavců 2 a 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce, přeložit soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti na jiný soud, dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo změně obvodů soudů.

(5) Podle odstavce 4 lze soudce soudu dotčeného zákonnou změnou podle odstavce 4 přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž je soudce k výkonu funkce přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4 lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.

(6) Základní plat náležející soudci podle zvláštního zákona,²) který byl přeložen k výkonu funkce k jinému soudu podle odstavce 4, mu zůstává zachován.

(7) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů³) opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.

(8) Bez souhlasu nebo bez žádosti může být soudce přeložen na jiný soud téhož stupně nebo na nižší soud též pravomocným rozhodnutím kárného soudu.

(9) Přidělit nebo přeložit soudce k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu může ministr spravedlnosti jen se souhlasem předsedy tohoto soudu. Souhlas předsedy Nejvyššího soudu se vyžaduje též k přeložení soudce tohoto soudu k nižšímu soudu (odstavec 3).

(1) Pro řádný chod soudnictví je možno soudce dočasně přidělit
Dočasně lze přidělit soudce k jinému soudu pouze s jeho souhlasem.

a) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně,

b) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce krajského soudu,

c) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce okresního soudu.

(2) Se souhlasem soudce je možno soudce dočasně přidělit

a) k využití zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti,

b) soudce okresního nebo krajského soudu k výkonu soudcovské činnosti k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému soudu,

c) soudce vrchního soudu k výkonu soudcovské činnosti k jinému vrchnímu soudu.

(3) Doba dočasného přidělení soudce nesmí přesahovat jeden rok v období tří roků s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a).

(1) O dočasném přidělení rozhoduje

a) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení soudců k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Nejvyššímu soudu,

b) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému anebo k vrchnímu soudu,

c) zrušeno

d) zrušeno

e) zrušeno

f) předseda krajského soudu v ostatních případech.

(2) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a), s výjimkou přidělení k Ministerstvu spravedlnosti, je třeba k přidělení soudce souhlasu vedoucího orgánu, k němuž má být soudce dočasně přidělen.