I. Ústavní soud se v prvé řadě zabýval formální stránkou přijetí zákona České národní rady č. 40/1993 Sb. Z vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu a ze sněmovních tisků 208 a 209 (obsahujících těsnopiseckou zprávu o 19. schůzi České národní rady ze dne 29. 12. 1992) bylo prokázáno, že uvedený zákon byl projednáván a přijat Českou národní radou dne 29. 12. 1992, hlasovalo pro něj 155 poslanců a proti němu hlasovalo 13 poslanců. Zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a řadně vyhlášen ve Sbírce zákonů České republiky v částce 12/1993. Proto Ústavní soud dovodil, že uvedený zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 in fine zákona č. 182/1993 Sb.).