II. Pro pochopení širších souvislostí zkoumané věci se Ústavní soud dále zabýval důvody, které zákonodárce k vydání zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České repubiky vedly. V citovaných sněmovních tiscích se zdůrazňuje, že základním principem uplatněným v navrženém zákoně je zásada, podle které by každý občan měl mít pokud možno pouze jedno státní občanství. Vychází se přitom ze snahy předejít problémům, které jsou s dvojím občanstvím spojeny jak pro fyzickou osobu, tak pro stát. Z obdobných důvodů preferují tuto zásadu i některé jiné státy. Zpravidla přímo ve vlastních zákonech o státním občanství stanoví, že pokud jejich státní občan získá na vlastní žádost cizí státní občanství, pozbývá občanství původní. Při přípravě návrhu zákona byla respektována zásada stanovená ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Stejně tak je třeba chápat i pozbytí státního občanství České republiky v důsledku nabytí státního občanství cizího státu na vlastní žádost.
Sama důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky uvádí, že dosavadní právní úprava je kusá a nestanoví zásadní podmínky pro nabývání a pozbývání státního občanství. Z těchto důvodů, i vzhledem ke vzniku samostatného státu - České republiky - je třeba institut státního občanství nově upravit. Vychází se přitom ze zásady, že fyzické osoby by měly mít možnost, při dodržení zákonem stanovených podmínek, nabýt nebo pozbýt státní občanství České republiky. Důraz je v maximální míře kladen na zachování pouze jednoho státního občanství.